6. 6. 2025
Ve dnech velkého míru - 2. - První setkání
autor překladu neznámý
Kapitola 2. – První setkání
Když jsem dorazil do Mahárišiho sídla, zvaného Ramanášram, a vyskočil jsem z dvoukolé káry přímo před chrámem, byl jsem vzdor pozdní hodině, ale ve shodě s místním zvykem, uveden přímo k mudrci.
Seděl ve velké síni, blízko jedné její stěny, zřejmě zrovna dojedl. Bylo zde dost lidí – všichni Indové sedících v řadách na zemi mezi sloupy. Byl jsem přiveden až do vzdálenosti čtyř metrů před Mahárišiho a můj průvodce mu řekl několik slov, z nichž moje jméno a země, ze které jsem přijel, bylo jediné, čemu jsem rozuměl. Světec zvedl hlavu, podíval se na mne a učinil pohyb rukou, jako by mne zval blíže. Byl jsem překvapen jemností a vážností tohoto gesta, tak jednoduchého a vznešeného, že jsem okamžitě cítil, že jsem tváří v tvář velkému člověku. Jeho postoj byl tak přirozený, že nově příchozí nepocítil ani údiv, ani ostych.
Má zvědavost i má snaha kriticky hodnotit mudrce zmizely. Nebyl jsem schopen pozorovat ani srovnávat, i když jsem k tomu měl v podvědomí sklon, když jsem si toto setkání předem představoval. Zjev světcův se mi při prvním setkání živě vryl do mysli bez jakéhokoli hodnocení, jako obraz zachycený na fotografickou desku. Ale že není možné nic sdělovat beze slov, pokusím se jeho zjev popsat.
Maháriši, jak jsem ho viděl, byl hubený, šedovlasý, velmi jemný stařec. Jeho pleť měla barvu staré slonoviny, jeho pohyby byly lehké, klidné a jemné, jeho tvář dýchala přirozeným stavem vnitřního soustředění bez nejmenšího úsilí vůle. Nebo mám říci, že dosáhl onoho stavu, kdy už není třeba používat sílu vůle k překonání jakýchkoliv překážek ani k dosažení jakéhokoliv cíle? A to z jednoduchého důvodu, že všeho již dosáhl.
Byl to první projev neviditelného vyzařování, jehož jsem byl v následujících měsících denně svědkem. Ještě nyní, když píšu tyto řádky, se divím, že jsem nezapomněl ani nejmenší detail, týkající se Mahárišiho. V mé mysli se mi vybaví, jako by byl zachycen na skrytém citlivém filmu, jehož existence jsem si nebyl vědom.
Byla podávána skromná indická večeře. Trocha rýže, zelenina a ovoce na banánovém listě. Než jsem dojedl, Maháriši odešel. Jakmile jsem se ocitnul v malé jednopokojové chýšce, připravené pro mne v areálu ášramu, okamžitě jsem usnul, unaven po celodenní cestě.
