8. 11. 2025
Ve dnech velkého míru - 10. - „Jako smíšením s vodou…“
autorem překladu je pravděpodobně Jiří Vacek
„Jako smíšením s vodou a třením vydává santalové dřevo nádhernou vůni, zapuzující všechny nepěkné pachy, tak se projeví zbožné úsilí, když je smyta vnější žádostivost.“
Vivékačúdámani od Šrí Šankaráčárji
Při dnešním rozjímání jsem si připomněl tato slova Šrí Šankaráčárji, největšího indického filozofa a duchovního učitele Indie za posledních 2000 let.
Obrazy v mém vědomí jsou teď tak rychlé a nepostřehnutelné, že mysl je nestačí ani zaznamenat. Mohu zachytit jen několik nejdůležitějších v okamžiku po jejich vzniku. Jeden z nich, snad nejvýznamnější, je tento: přestože nemohu setrvat v pohroužení po celý den – to je zřejmé – přece se k němu vracím, kdykoliv slyším kterékoli Mahárišiho slovo, čtu cokoliv z jeho spisů, nebo i ze spisů kteréhokoliv jiného mistra, který se zabývá duchovním životem. Doposud je to převážně navozené, ale vím, že brzy budu vstupovat do tohoto stavu podle libosti. Jakmile je cesta jednou otevřena, není možné ji zapomenout nebo ji opustit. V přítomnosti světce je mysl naladěna k mlčení a neodvažuje se libovat si v nekonečném kladení otázek, jak tomu je navyklá.
Tyto slepě sobecké prvky ztrácejí sílu a přitažlivost v přítomnosti toho, kdo je ovládl a našel jejich pravý zdroj. Maháriši říká jasně:
„Mysl je tvořena myšlenkami. Zastav myšlení a ukaž mi, kde pak je mysl?“
Zkušenost dokazuje, že po vymizení všech myšlenek z toho, co nazýváme myslí, nezbude nic. Ale život se tím nezastaví, jak jsou bohužel mnozí lidé ochotni věřit. Naopak, projevuje se silněji a výrazněji, i když mnohem jemněji. Dobře se pamatuji na dobu, kdy jsem si nedovedl představit, že je vůbec možné existovat bez myšlení. Maháriši říká:
„Nejdůležitější cestou ke zlepšení mysli je zastavit myšlení. Přílišné myšlení je příčinou přehřátého mozku.“
Co překáží v praxi dosažení této kontroly? Je to skutečnost, že pro necvičené lidi má myšlení samo o sobě přitažlivost, kterou nesnadno překonávají.
Stálé vnitřní kladení si Mahárišiho otázky: „Kdo jsem?“ (nazývané také zkoumáním – v sanskrtu vičára) zklidňuje vzpurnou mysl. Také bylo zjištěno, že přijetí axiomu: „Doposud nikdo nebyl schopen objevit pravdu myšlením, ani dosáhnout nějakého konečného objevu v duchovní oblasti činností mysli“, ničí samotný zájem na vlastním procesu myšlení. A když je náš zájem oslaben, není daleko vítězství.
Čím více se stáváme závislými na své mysli a čím lépe ji dovedeme umlčet podle své vůle, tím lepší služby ním může prokazovat v oblasti své působnosti. Mnoho nevědomých lidí si představuje, když slyší o nutnosti „překročení“ nebo dokonce „umrtvení“ mysli, že to musí mít za následek zhloupnutí nebo otupělost, činící člověka neschopným řešit běžné životní problémy na hmotné úrovní. Ale pamatujte: „Mysl je dobrým sluhou, ale zlým pánem.“
Zdá se, že „překročit hranice mysli“, což v praxi je shodné s přenesením vědomí na nadsmyslnou duchovní úroveň, není pro každého možné. Je možné slyšet o průběhu a metodách uskutečnění tohoto procesu, ale to nemusí být vždy pochopeno, a ještě méně lidí je schopno zachovávat příslušné pokyny. Setkal jsem se s mnoha lidmi, docela inteligentními v běžném slova smyslu, kteří byli naprosto neschopni si představit takovou možnost, ani pochopit alespoň teoreticky samotný problém, stejně jako nedovedeme vnímat ultrafialové paprsky. Celý jejich život byl soustředěn na hmotné úrovni a jen v ní viděli smysl svého života. Sama představa jiných možností pro ně neexistovala. Tyto problémy, stejně jako tato kniha nejsou ovšem určeny tomuto druhu lidí.
Starší bráhman, sedící poblíž mne, opakuje Gájatrí, nejstarší mantru árijské rasy, formuli svého denního rozjímání. Připojuji se a v duchu s ním opakuji:
„Rozjímejme o slávě Jediného, jenž stvořil tento vesmír. Nechť osvítí naši mysl.“
