1. 6. 2025
Ve dnech velkého míru - 1. - Společnost murdců
autor překladu neznámý
Kapitola 1. – Společnost mudrců
Společnost mudrců, kteří poznali pravdu, odstraňuje hmotnou připoutanost. Když je tato hmotná připoutanost odstraněna, je zničena i připoutanost mysli. Ti kdož takto zničí připoutanost mysli, splývají s tím, jež je stálé (nehybné). Ti dosahují osvobození ještě zaživa. Važte si proto společnosti takovýchto mudrců.
Sad-Vidjá (Zjevená pravda) od Ramany Mahárišiho
Jiné znění téhož textu:
Spojení s mudrci, kteří poznali pravdu, ruší hmotnou připoutanost; když tato pomine, mentální náchylnosti určené předešlým karmanem a současnou zaslepeností jsou rozptýleny. Mír, ve kterém nepřipoutaní setrvávají, je to, co je věčně neměnné a nehybné, je to džívanmukti neboli osvobození zde a nyní. Vyhledávejte proto společnost takových osvobozených bytostí.
Ramana Maháriši opustil tento svět šest měsíců po mém odchodu z Indie. Toto jsou jeho téměř poslední slova: „Říkají, že umírám. Ale já zde budu více živý než kdy jindy. Kam jinam bych šel?“
Několik jeho žáků, sídlících tisíce mil od ášramu, dozvědělo se o jeho smrti ještě týž den. Porovnáním hodiny úmrtí s dobou, kdy byla tato zpráva tajemně přenesena, dá se říci, že byla „vyslána“ několik hodin před tím, než Mahárišiho tělo naposledy vydechlo.
Dopisy z Indie i odjinud šly týden i více a ukázaly, že praví žáci Mahárišiho nepocítili ani hoře, ani zoufalství. Stejnou duchovní atmosféru jasné vlny míru a světla pocítili ve svých srdcích žáci v cizině i ve světcově ášramu.
Svět se svými hmotnými jevy je pro naše pravé Já jako sen pro bdícího člověka, nebo jako stín. Stará se člověk o pomíjející sny z předešlé noci nebo o stín vržený jeho tělem?
z Mahárišiho výroků
Ani jednomu z náboženství světa se nepodařilo produchovnit lidstvo a učinit ho šťastným. Ale přece každé z nich poskytlo osvobození – spásu, jak se tomu běžně říká, mnoha lidem.
z výroků slavného indického filozofa Šrí Aurobinda
Duchovní síly každého světce a mudrce jsou nejsilněji a nejživěji pociťovány jeho současníky. Postupem času se ze zjevení stává pouze mrtvé dogma. A když lidé světce kanonizují a staví mu chrámy, uzavírají ho do jejich těsných zdí, v nichž je jejich duch rdoušen, pak přestává být oživující a inspirující silou. Jeho stoupenci v dalších generacích se hádají o každé slovo, připisované mistru. Bojují za „autentičnost textu“. Dělají vše, jen ne onu jedinou důležitou věc, učenou oním velkým, totiž stát se mu podobným.
Ale přece ne všechna semena padnou na kamenitou půdu. Některá dají bohatou úrodu. V tom spočívá naděje pro budoucnost bloudícího lidstva. Životy lidí, jako byl Maháriši, jsou důkazem této pravdy. Jsou jako meteory, osvětlující svým letem temno noci.
Ti, kdo jsou schopni sledovat dráhu tohoto záblesku světla, dozvědí se, kam vede.
