10. 9. 2025
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Svět, 21 - 22
21. Bhagaván: Mysl je jako prostor (akáša). Myšlenky existují v mysli podobně jako objekty v prostoru… Změřit vesmír a prostudovat jeho projevy a úkazy je nemožné. Nikdo to nedokáže. Je to proto, že objekty jsou mentálními konstrukty. Je to jako pokoušet se stoupnout si na hlavu našeho stínu. Jakmile se pohneme, pohne se i stín. (hovor 485)
S. S. Cohen: Už víme, že prostor představuje jakési rozpětí mysli. Obsahuje myšlenky, které se jeví jako vnější objekty. Tyto objekty jsou našimi vlastní výtvory. Prahnout po nich a snažit se jich zmocnit (přivlastnit si je, považovat je za své z pohledu ega, které je také podobným objektem – pozn. překl.), je jako snažit se šlápnout na naši stínovou hlavu. Stín ustoupí vždy, když se tělo pohne dopředu. Stejné je to s naší snahou pochopit nezměrný vesmír.
Studium vesmírných jevů nás nepovede nikam jinam než opět do nekonečna projevů, sil a úkazů. Nikdy nás nezavede ke skutečnosti, která tvoří základ jejich projevu. Všechny přírodní vědy – matematika, fyzika, medicína se týkají jen dočasných projevů, světa prostoru, času, zkušeností, těl a činností a se zánikem všech těchto dočasných jevů, zmizí i samotné vědní poznatky.
22. Návštěvník: Jsou myšlenky pouhou hmotou?
Bhagaván: Myslíte, že jsou něčím takovým jako předměty, které vidíte kolem sebe?
Návštěvník: Ano, myslím hmotu.
Bhagaván: Kdo se ptá? A kdo je tím, kdo myslí?
Návštěvník: Myslícím je duch.
Bhagaván: Myslíte si, že duch tvoří hmotu?
Návštěvník: Chci to vědět.
Bhagaván: Jak rozlišujete mezi hmotou a duchem?
Návštěvník: Duch je vědomím, to ostatní ne.
Bhagaván: Může vědomí tvořit nevědomí? Může světlo stvořit temnotu? (hovor 613)
S. S. Cohen: Tazatel se správně dožaduje vysvětlení často opakovaného tvrzení, že svět jsou jen naše myšlenky. Odpověď Bhagavána vysvětluje, co jsou to „naše myšlenky“, že je to pouhé projevení, které není ani v nejmenší skutečné (ve smyslu objektivní skutečnosti, jak ji chápeme smysly – pozn. překl.), podobně jako ve fata morgáně není žádná voda.
Myšlenky jsou vlastně jen pouhé vibrace vědomí. Sami o sobě nejsou NIČÍM. V našich myslích si však přisvojí představy či pojmy o objektech – horách, krajinách, mořích, lesích a tisícovkách další věcí, které nás obklopují. Jak může brahman či Bůh, který je čirým duchem, vytvářet kameny, oheň, vodu apod., bez ohledu na to, kolik světových náboženství jej oslavuje jako stvořitele? A je naprosto neuvěřitelné, že Bůh – neposkvrněná záře svrchované blaženosti a inteligence – by měl dát vzniknout abnormální temnotě nevědomosti – strachu, nenávisti, závisti, bolesti, nemocem atp. Závěrem je, že neexistuje ani svět a ani nevědomost. Jsou to čiré fantazie. Existuje jen vědomí.
Vasišta řekl Rámovi: „Viditelný svět, ó Rámo, já, ty a vše ostatní jsou NIC. Jsou nestvořené, nezrozené. Existuje jen svrchovaný duch sám o sobě.
Svět je neskutečný (neexistující), jako modř oblohy. Je tak neskutečný, jako individuální bytost v prázdnotě vědomí. (Jóga Vasišta, kap. III, část 14-15)
Citované verše z Jógy Vasišty jsou pádnou odpovědí na celou tuto kapitolu, kde se znova a znova dokazuje, že svět je jen stavem mysli, tedy dočasným projevením v mysli, která toto projevení zakouší. Sám o sobě však vůbec neexistuje.
Je často opakovanou pravdou, že skutečnost (Já, brahman) je neměnná a stále jsoucí. Není to tak, že tu v jednu chvíli je a v jinou není. Skutečnost je tím, co zakouší všechny stavy. Skutečnost je přítomna ve stavech bdění, snění, bezesného spánku, turíja (čtvrtý stav) či v samádhi, zatímco tento svět je přítomen jen během bdění a v ostatních stavech se vůbec nevyskytuje. Svět, se všemi jeho pohořími, oceány, mohutnými řekami a strašnými sopkami je zkrátka setřen z vědomí pozorovatele v momentu, když se vnímající přesune ze stavu bdění do nějakého jiného stavu. Dokazuje to, že smysly, které jsou aktivní jen během bdění, jsou tvůrci světa. Fyzické tělo se skrze smyslové orgány (zrak, sluch, čich atd.) vyživuje dojmy, které jsou přijímány jakoby z vnějšku, který je zdánlivě zcela zřejmý. Tento systém smyslových orgánů a smyslového vnímání se nenachází v žádném jiném těle (jemném, příčinném atd.), a to je také důvod, proč mája – zahalující síla – vládne jen v bdělém stavu a proč vysvobození se z máji hledáme prostřednictvím tapasu (duchovní praxe, studia meditace) jen v tomto bdělém stavu. Tato (stoupencům advaity) známá mája – popsaná zde tím nejjednodušším jazykem – vyvádí z míry zmatené hledače a studenty, kteří milují jednoduchost a přímý přístup.
