14. 5. 2025
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Svět, 14 - 17
14. Evropan se začal ptát odměřeným tónem. Mluvil zřetelně a pomalu: Proč jsou lidé zapleteni do záležitostí tohoto světa a následkem toho sklízejí potíže? Neměli by být svobodní? Budou mít větší svobodu, když budou v duchovním světě.
Bhagaván: Svět je pouze duchovní. Ale protože sám sebe ztotožňujete s fyzickým tělem, tak o tomto světě mluvíte jako o hmotném a o jiném jako o duchovním. Ovšem to, co existuje, je vždy duchovní.
Návštěvník: Mají bytosti zbavené těl, tedy duchové, hlubší vhled a více svobody?
Bhagaván: Protože se ztotožňujete s tělem, tak o bytostech bez těla prohlašujete, že to jsou duchové. Ze svých omezeních mluvíte o jejich omezeních a snažíte se dozvědět, jaké jsou jejich schopnosti. I nehmotné bytosti mají jemná těla, jinak byste nehovořil o „odtělených bytostech“. Odtělený znamená být zbaven hmotného těla. Protože je považujete za individuality, tak jsou umístěni ve svých jemných tělech. Tomu budou odpovídat jejich omezení. Jestliže vy sám vnímáte tíhu svého omezení, pak toto břemeno budou vnímat i oni. Duchem a duchovním světem jsem měl na mysli, že absolutní duch není na ničem závislý. Jestliže se vy sám uvědomíte jako duch, pak poznáte, že tento svět je jedině duchovní a nikoli hmotný. (hovor 328)
S. S. Cohen: Jestliže existuje jen čiré vědomí, pak viděné a námi trpěné projevy jsou vlastně něčím postradatelným. Ale protože je bereme vážně, tak naříkáme, jak protivné jsou světské záležitosti. Podstatné je, že tělo považujeme za více skutečné než projevy světa, protože tělo se nás jakožto nerozlučitelný společník drží celý život a nedává nám ani na chvíli oddechnout. V bdělém stavu nemáme sebemenší šanci vnímat se bez těla, abychom tak mohli rozlišovat mezi námi – skutečností a mezi neskutečným tělem. Spojení s tělem je neustálý svazek, díky němuž vnímáme smysly, konáme, získáváme a užíváme objekty našich tužeb. Celé to vytváří iluzi, že naším skutečným já je tělo. A zde leží všechny naše potíže. Tělo je hmotné, a proto si myslíme, že i my jsme hmotní. Když je tělo nemocné a unavené, domníváme se, že nemocní a unavení jsme my.
Jakmile však Bhagaván k tomuto omylu přitáhne naši pozornost, snažíme se o nápravu. Odvracíme se od pozorování vnějšího světa, včetně těla, a vracíme se pozorností zpět k nám samým, jakožto k poznávajícímu světa a těla. Samotné uvědomování není nic fyzického, hmotného. Nemá tvar, vůni ani barvu. Není svázáno časem, ani není ohraničeno prostorem, jak je tomu u těla. Takto si uvědomíme sami sebe jako nekonečné vědomí, používající tělo. Jakmile na nás utrpení těla přestane působit, tak i my přestaneme vidět svět a tělo jako ne něco vnějšího, ale jen jako projevy uvnitř našeho pravého Já. Od vnímání světa jako hmotného se dostáváme k tomu, že je ve své podstatě vědomím – duchem.
Vědomé odvracení se od těla k čirému vědomí je prvním krokem, kterým vyřešíme všechny pochyby a je také cílem a předmětem sádhany.
15. Nějaká dáma ze Španělska napsala do dopisu: Když se individuální já sloučí s univerzálním Já, jak se pak můžeme modlit k Bohu o pozvednutí lidstva?
Bhagaván: Lidí se modlí k Bohu a končí slovy: „Tvá vůle ať se stane.“ Bude-li jeho vůle uskutečněna, tak proč se vůbec modlí? Pravdou je, že boží vůle vládne vždy a za všech okolností. Lidé podle své vůle nemohou učinit nic. Poznejte tuto boží sílu a zůstaňte v tichu.
Každý hledá Boha. Bůh je stvořitelem všeho. Lidí jsou asi dvě miliardy. Když se Bůh stará o takové množství, vynechá vás? Není třeba svěřovat Bohu naše potřeby. On je zná a postará se o ně. (hovor 594)
S. S. Cohen: Paní k tomu ještě dodala, že u západních filozofů je tato otázka běžná. A hned jsme u jádra pudla! Lidé na západě se už od dětství učí modlit se za druhé. Samozřejmě že se ale modlí především za sebe, za své rodiče, bratry a sestry. Současně jsou vedeni k tomu, aby měli absolutní víru v Boha. Vůbec jim nepřijde divné, že tato absolutní víra v Boha je neslučitelná s jejich přáním, nařizovat Bohu, co má dělat, jako kdyby o tom Bůh neměl žádnou páru. Zapomínají na biblické kázání na hoře, který jim to zakazuje: „Vy však nebuďte jako pohané (kteří vykonávají dlouhé prosebné modlitby). Váš Otec ví, co potřebujete ještě dřív, než jej o to požádáte.“ (Matouš, VI, 8)
Občas dokonce tahají Boha mezinárodních třenic a na obou stranách bojující fronty se domáhají jeho pomoci. Nutí Boha něco vykonat prostřednictvím náboženských procesí a masových modliteb pod širým nebem.
Racionální víra je v duchovním světě skvělou jednotící silou. Ovšem slepá víra, zaslepenost, je tím nejhorším, co může být. Dokazuje nám to ponurá historie temného středověku. V dnešním 20. století je slepá víra stále dost silná, ale její tesáky jsou již milosrdně obroušeny.
Stoupenci Šrí Ramany zůstávají ve víře pevní a drží se racionální cesty advaity. Bohem je naše pravé Já a dokud si jej neuvědomíme, neseme si tuto víru pevně v sobě, což nás posiluje přesvědčením, že žádný člověk nebude nikdy Bohem zapomenut. Bůh – ona nekonečná moudrost – ví, co je pro každého nejlepší a postará se, aniž bychom mu to museli připomínat. Naše rady nebo podněty Bůh nepotřebuje.
Bhagaván pokračuje:
16. Bhagaván: Navíc – proč se vlastně modlíte? Cožpak stvořitel a ochránce neví, jak jste slabí? Říkáte, že Bůh pomáhá těm, kdo si pomůžou sami. Musíte mu svoji slabost předvést, aby o ní věděl?
Tazatelka: Bůh přeci pomáhá těm, kdo si pomohou sami.
Bhagaván: Jistě. Pomozte si sám, to je přesně ve shodě s boží vůlí. Každý čin je podnícen Bohem. Když se modlíte za druhé, zevně to vypadá tak nesobecky. Prozkoumejte však své pocity a zjistíte přítomnost sobectví. Přejete si štěstí druhých, abyste mohli být také šťastní. Nebo chcete mít zásluhy na tom, že jste za někoho prosili. Bůh prostředníka nepotřebuje. Starejte se o sebe a vše bude v pořádku. (hovor 594)
S. S. Cohen: To, že Bhagaván obvinil návštěvnici ze sobectví, je tady na místě. Stačí jen prostudovat historii náboženství, abychom pochopili katastrofu těchto přímluv k Bohu, které směřovaly do politiky a společnosti, do rodinného a duchovního života lidí na západě. Přímluvy k Bohu a stvrzenky o koupi odpustků byly po několik století v Evropě kupovány a prodávány jako na trhu. Dokonce i dnes mezi lidmi přežívá představa o prospěšnosti duchovního handlování mezi námi a Bohem, takže se nelze divit, že je tu stále mnoho lidí, kteří se chtějí modlit za druhé, za mír pro celý svět, aby v očích Boha a světa pózovali jako hrdinové. Tato praxe byla jistými duchovními institucemi dovezena i do Indie, kde se pak tyto přímluvy k Bohu konající ve velkém rozsahu. Bhagaván nám připomíná: „…že Bůh nepotřebuje prostředníka.“
Bhagavánova slova: „Každý čin je podnícen Bohem,“ si žádají určité vysvětlení. Na první pohled to vypadá jako popření osudu a svobodné vůle. Ve skutečnosti tomu ale tak není. Vysvětlení je prosté – jelikož Já či Bůh je čistou inteligencí, tzn. inteligencí samotnou, a protože se žádný čin neobejde bez určitého inteligentního činitele, plyne z toho, že konajícím (či podněcovačem) všeho je samotné Já, a to i přesto, že jsou bytosti vázané zákonem karmanu. Ten je však také prací Já. Bůh je tedy jak všekonající, tak i vševědoucí.
Já (Bůh) je moudrou existencí. My na něj však takto nenahlížíme a zde leží základy veškerého špatného smýšlení, tj. falešná představa o lidské nemohoucnosti, hříšnosti a nevědomosti, která potřebuje intervenci svatých a jejich přímluvu, modlitby za odpuštění, modlitby za mír atd. Bhagaván nám ukazuje správnou cestu a žádá nás, abychom ji praktikovali podle svých možností, dokud si v důsledku vlastního úsilí a přímé zkušenosti neuvědomíme pravdu o Bohu a lidstvu.
