1. 10. 2025
Rozjímání nad slovy Bhagavána - Bůh, 1 - 3
7. kapitola - Bůh
1. Návštěvník: Můžeme mít vizi Boha
Bhagaván: Ano, samozřejmě. Vidíte tohle a tamto, tak proč byste nemohl vidět také Boha? Jen musíte vědět, co Bůh je. Bůh je vše, co vidíme. Lidé to však neví. Zjistěte, co je Bůh. Lidé jej vidí, a přesto nevidí, protože Boha nepoznávají. (hovor 31)
S. S. Cohen: Přesně takhle to je. „Mají oči a nevidí, mají uši a neslyší,“ říká biblický žalmista v jiné souvislosti. Boha nelze vidět, chutnat, cítit, slyšet, nebo se jej dotýkat – což jsou jediné způsoby, kterými lidé poznávají nějaký objekt. Ačkoli je Bůh všudypřítomný, není takto poznatelný. A když nevíme, co je Bůh, tak jaký má mít v naší představě tvar, barvu či velikost, aby nás přesvědčil, že je Bůh? Pro Boha je to strašné dilema, když ho oddaný stoupenec, který nevyznává antropomorfního Boha, žádá, aby projevil své pravé Já, protože ať už by na sebe vzal Bůh jakoukoli podobu, stoupence by to nepřesvědčilo. A navíc by to nebyla podoba Boha, protože Bůh je beztvarý.
Už jsme dříve poznali, že džňáninovi se svět jeví jako božský (duchovní). Někteří učitelé jdou v tomto tak daleko, že o tom veřejně kážou v domnění, že tím své posluchače potěší. Ovšem čím hlasitěji o tom mluví, tím méně je o tom přemýšlivý posluchač přesvědčený. Bude totiž argumentovat: „Je-li svět Bohem, tak proč jsme tak dychtiví Boha vidět, jak nám to dokládá tazatel? A kdyby byl svět Bohem, mělo by tu být naprosté uspokojení – ánanda (blaženost), ráj, radost na nebesích – a mělo by být všude. Jen v důsledku toho, že toužíme po Bohu, nám plyne uspokojení ze světa, který není Bohem. Svatá písma jsou v tomto zcela racionální. Světu podle nich odpovídá ne-Já (neti neti – ani toto (není Bůh, a ani tamto)), guny, narušená rovnováha našeho vědomí. Neuvědomělý člověk (adžňánin) to má všechno převrácené. Svět není Bohem, je protikladem (opakem) Boha. Abychom se tedy dostali k Bohu, musíme se odvrátit od světa.
Ten, kdo věří jen svým smyslům, se nikdy nedočká kontaktu s Bohem, který je Bohem jeho nitra. Může mít jen vize nepravého zření, které bude roli Boha hrát. Bude to jen imitace, symbolické ztvárnění Boha, jak si ho věřící představuje nebo chápe. Stoupenec Krišny spatří Boha jako hrajícího si Krišnu, stoupenec Rámy jej uvidí jako Rámu a křesťan pak jako jednoho z křesťanských světců. Ovšem člověk skutečně oddaný Bohu ví, že Bůh nemá žádnou formu. Bůh je vševidoucí, všeslyšící, cítí všechny vůně, je vše poznávající, a tak je věčně přítomen ve světě, který není složen z ničeho jiného než z toho, co lze vidět, slyšet, cítit atp. Bhagaván po nás chce, abychom poznávali takového Boha. Jen tehdy můžeme prohlásit, že jsme Boha skutečně poznali (stali se jím podle slov Bhagavána: „poznat Já znamená být Já“ – pozn. překl.). To je nejvyšší a jediné pravé zření Boha.
2. Návštěvník: Necílí snad advaita na sjednocení s Bohem?
Bhagaván: Kde je ten, kdo se sjednocuje s Bohem? Skutečný je vždy jen ten, kdo přemýšlí (vnímá). To je fakt, který si přemýšlející nakonec uvědomí. (hovor 31)
S. S. Cohen: Bhagaván tu, jako vždy, rozhodně stírá rozdíl mezi jedincem a Bohem, když to dokládá závěry z Písma. Bůh nemůže neexistovat. To by bylo absurdní. Bytí je věčná existence – to je Bůh či věčná pravda. A protože jsme svědky jen jediné existence, a to naší vlastní, kterou jsme si nezvratně jisti, vyplývá z toho, že jsme bytí, že jsme teď a navždy samotným Bohem, nebo také že on je námi. My, stoupenci advaity, nejsme poplašeni dualisty, kteří považují jednotu Boha a člověka (ne však individuality, ale toho, co skutečně jsme – pozn. překl.) za kacířství. Stoupenci duality nemají ani mlhavou představu co Bůh je, a tak si ho vytvářejí k obrazu svému a uctívají jej jako nějakou osobnost, která není prostá lidských slabostí – zaujatosti, žárlivosti, bezpráví, krutosti, malichernosti, necitelnosti apod. A kupodivu jej uctívají i jako všemohoucího. A protože smysly těchto lidí jsou nasměrovány výhradně ven, nedokáží pochopit nic, co je mimo rámec vnímání smyslů a z toho plynoucího smýšlení a zvyků.
V minulé poznámce jsme se zabývali tím, co rozumíme v advaitě pojmem Bůh, a pokud si tazatel na tento pohled zvykne, bude mu Bhagavánova odpověď jasná.
3. Návštěvník: Můžeme vidět Boha ve určité podobě?
Bhagaván: Ano. Bůh je spatřován v mysli. Je to mysl stoupence, která určuje projevení Boha v určitém tvaru. Tato vize ale není konečná. Je v ní určitý pocit duality. Podobá se nočnímu snění. Vičára (zkoumání) začíná po vnímání božské vize a končí uvědoměním Já. Vičára představuje konečnou cestu. Ovšem jako praktickou cestu ji shledávají jen někteří. Pro většinu je snazší cesta bhakti (láskyplné oddanosti – podrobení se Bohu). (hovor 251)
S. S. Cohen: Zmíněný rozhovor umocňuje první text této kapitoly a podporuje náhled, že člověk, který je spoután smysly, spatřuje vize Boha a světců ve formě, a to v takové, kterou očekává, nebo která odpovídá jeho chápání. Bůh je totiž čirý duch, čiré vědomí, které lze vnímat jen čirým světlem našeho osobního vědomí, protože v tomto případě jde o jedno a totéž vědomí, které je podkladem všeho projevu a všemu projevu také svědčí. Bhagaván je v tomto bodě velice přesný. Jmenovitě říká, že boží podoba a projevení je určeno stavem mysli stoupence, ale že se nejedná o konečné zření Boha, protože je přáním stoupence projevit Boha v dualitě uctívajícího a uctívaného. Tato vnější forma Boha musí být proto překročena vičárou, která odhalí, že osobní vědomí je ve své totožnosti stejné jako čiré vědomí, které označujeme slovem brahman či absolutní Já. Kdyby totiž tato dvě vědomí nebyla jedním, pak by bylo zhola nemožné absolutního Já dosáhnou. Bylo by to naprosto vyloučeno.
