28. 11. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 529 - 533, Nepřímé poznání
Nepřímé poznání
529. Oheň tužeb džívy (jedince) bude uhašen jen přímým (apárókša) zakoušením čirého poznání (uvědomování) Já, v kterém zmírají všechny touhy nevědomé mysli. Pokud by žízeň fyzického těla mohla být uhašena vodou z fata morgány a pokud by toutéž vodou mohlo být tělo ochlazeno, pak by jistě bylo možné uhasit duchovní žízeň (touhu po blaženosti osvobození) nepřímým poznáním (párókša džňána).
529. Trojice muk džívy (jedince) vyhasne jedině přímou a autentickou zkušeností poznání Já, v kterémžto poznání zmírají vásany (tužby) oklamané mysli. Falešným (knižním), nepřímým poznání muka jedince nedojde konce, stejně jako nelze uhasit žízeň a zchladit horko těla vodou z fata morgány.
Michael James: Párókša džňána označuje meditaci nebo nepřímé poznání – tedy poznání Já nashromážděné prostřednictvím knih (studia a uvažování). Je protikladem k přímému či bezprostřednímu poznání (apárókša džňána), což je přímé zažití Já skrze duchovní praxi.
David Godman: Indická filozofie rozlišuje mezi poznáním, které je odvozené z logických závěrů (např. studia písma – pozn. překl.) a mezi poznáním, získané smysly. První poznání je nepřímé (párókša), zatímco druhé se považuje za přímé (apárókša). Bhagaván však při několika příležitostech doložil, že apárókša – poznání odvozené ze smyslů – je vlastně nepřímým poznáním, protože vyžaduje zprostředkující osobní já, aby došlo k vnímání objektu smyslů. Bhagaván termín apárókša používal raději k popisu přímého, ničím nezprostředkovaného, zakoušení Já.
530. Pravým poznáním je jedině přímé (apárókša) zakoušení čirého, svrchovaného Já. Takové je nedvojné poznání (džňána). Mluvit o nepřímém (parókša) poznání jako o džňáně je stejné, jako když označujeme démonské bytosti za ctihodné.
530. Nedvojné poznání (džňána), představující zakoušení čiré paramátma svarúpy, je přímým zakoušením, přímým poznáním. Smíchat toto přímé poznání s falešnými atributy (párókša) a říkat tomu párókša džňána, je jako říkat o démonech, že jsou to chvályhodné bytosti.
Michael James: V literatuře, když se popisuje něco špatného, bývá občas zvykem použít ironii a popsat špatnost dobrými slovy. Například démoni, pověstní svojí zkažeností a špatností, se někdy označují jako „ctihodné“ bytosti. Šrí Bhagaván v tomto verši vysvětluje, že nazývat nepřímé poznání poznáním je naprostou nevědomostí
David Godman: Nepřímé či odvozené poznání (například knižní znalosti – pozn. překl.) nemůže nikdy představovat druh přímého, pravého poznání (džňány). Spojení nevědomosti nepřímého poznání s džňánou se tu srovnává s označováním démonů coby chvályhodných bytostí.
(DG) Bhagaván: Teoretické poznání je jen intelektuální. Intelekt však nemá žádný přístup ke skutečnému Já. Stejně jako jsou zlí duchové (ironicky) označování za „hodné bytosti“, tak se o této nevědomosti hovoří jako o „poznání“. (Sri Ramanaparavidyopanishad, v. 53)
531. Vrcholná džňána (poznání Já), ničící klamnou iluzi, se zrodí jen z ryzího zkoumání ve formě pozornosti k tomu, co existuje v Srdci jako skutečnost (Já Jsem). Vězte však, že pouhá knižní znalost zkoumání, třebaže nastudovaná z nejlepších svatých textů, je užitečná asi jako na papíru nakreslená dýně, kterou použijete k vaření.
531. Pronikavá džňána, rozptylující falešný sebeklam, se projeví jen v důsledku zkoumání skutečnosti, která přebývá v Srdci. Buďte si jisti, že i důkladné studium svatých textů se dá přirovnat k obrázku dýně na listu papíru – pro přípravu jídla je naprosto k ničemu.
David Godman: Podobenství o nakreslené dýni jednou použil Muruganar aby popsal zkušenost, kterou mu poskytl Bhagaván:
(DG) Muruganar: Bhagaván mě láskyplně obsloužil sladkým pokrmem svrchované blaženosti osvobození. (Bylo to skutečné jídlo ze sladké dýně), a ne jenom nějaký obrázek na kusu papíru. (Padamalai, str. 352-3, v. 159)
532. Můžeme ukojit hlad jídlem, které je vařené na namalovaném obrázku ohně? Stejně tak pouhá učenost (znalost písma) nevede k ukončení životních nesnází a nepovede ani k dosažení blaženosti Já. K obojímu vede jen praktické poznání Já, způsobené vyhlazením ega v Srdci. To vězte.
532. Může člověk utišit svůj hlad jídlem, které bylo vařeno na obrázku plápolajícího ohně? Podobně i míruplná blaženost Já a konec bídy existuje jen při džňáně (přímém poznání), která nastává v okamžiku, kdy ego vstupuje do Srdce a hyne. To však nemá se slovní učeností nic společného.
533. Blaženost záře (sfurana) svrchovaného Já nelze získat intelektuálními vývody, ale výhradně poznáním, které září v Srdci v podobě božského Pána, jenž propůjčuje světlo (vědomí) mysli.
533. Božský Pán, zářící v mysli, způsobuje, že je mysl vědomá (že sama září vědomím). Blaženost svrchovaného Já proto vyvstane jen při džňáně – trvalé zkušenosti v Srdci, kdy člověk existuje jako svarúpa Pána.
