14. 9. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 514 - 516, Uctívání, zbožnost (II)
514. Je-li hlava člověka (džívy) pevně skloněna u nohou Šivy, člověk zazáří jako sám Šiva. Je tomu tak proto, že nicotné ego pozbývá svoji těkající podstatu. Člověk pak zůstává tichý v pravém stavu Já, které je prosté pohybu (proměny).
514. Jestliže se hlava džívy (ega) spojí a stane jedno s nohama Pána Šivy, pak džíva – který se rozpustil – zazáří zplna jako šivam, protože když bezvýznamné ego zmírá, tak džíva žije dál ve stavu čirého bytí jako nehybné (neproměnné) átmasvarúpa.
Michael James: Podstatou vln je pohyb. Podstatou oceánu je, že se nehýbe. Když se rozverná a toulající vlna zamiluje do oceánu, přesněji zamiluje se do jeho podstaty, kterou je tichost hlubiny, tak ztratí svoji podobu vlny a utone v oceánu, čímž se stane samotným oceánem a stane se nehybností. Podobně je tomu i s džívou. Když toulající se mysl miluje Šivu – Já, pak ztratí svoji podstatu jedince, tedy povahu věčného neklidu a existence coby zdánlivě oddělený jedinec, rozpustí se v Šivovi a stane se samotným Šivou.
515. Abyste přesekli silná pouta dlouholetého, ale přesto klamného otroctví a byli spaseni, pak neplýtvejte časem a s rozohněnou a horlivou láskou neustále meditujete o zlatých lotosových nohách Pána.
515. Chcete-li dosáhnout osvobození a vykoupení (z otroctví), pak mečem džňány odsekněte klamnou nevědomost, která vás pevně poutá k formě džívy (jedince). Neplýtvejte časem. Ať vaše mysl bez meškání rozkvete láskou a neustále medituje na zlatistá lotosová chodidla Pána, který vás v podobě gurua vzal do své náruče.
Sádhu Óm: „Provádějte neustále meditaci na Já (átmadhjánu) a dosáhnete nejvyšší blaženosti osvobození,“ říká Šrí Bhagaván v poslední kapitole Vičára Sangraham. V tomto smyslu musíme chápat meditaci o lotosových nohách Pána, jak je podána ve verši.
(DG) Muruganar: Vědomí je skutečností. Aby se zdůraznilo, že nevědomost vlastně neexistuje, je zde použito termínu „klamná nevědomost“. To, co skutečně existuje, věčně září jako svrchovaná blaženost. To, co neexistuje, se projevuje jako jakési centrum, středisko (pocit osobnosti – pozn. překl.), které se jeví skutečné a stává se tak příčinou veškeré bídy samsáry (světského projevení), která zahaluje skutečnost. S tímto pochopením začíná být zřejmé, že všechny sádhany přikazované písmy, jako např. karma či bhakti, jsou užitečné jen ke zničení této neskutečnosti tím, že ji vyjeví jako neexistující. Dokud se meditace nestane stálou, podobna souvislému proudu oleje, tak její síla nenaroste. Je tím naznačeno, že meditace (sebezkoumání) by měla probíhat neustále.
(DG) Bhagaván: Nepřerušovaná meditace, podobná proudu řeky či ghí, představuje mnohem vyšší formu meditace ve srovnání s přerušovanou meditací (vně směřujícími myšlenkami). (Upadesa Undiyar, v. 7)
516. Skutečná podoba (podstata) Boha (Já) může pochopit jedině mysl, která je pevně zakotvena v ništha (v přebývání v Já, v samádhi). Nedovolte proto mysli, aby se toulala jako nějaký pobuda (tj. aby trpěla stavy bdění a snění), nebo aby únavou upadala do lája stavu (nevědomého spánku). Trénujte mysl, aby byla tichá a vědomá si jediného cíle – Já.
516. Pravou formu Boha si lze uvědomit pouze myslí, která je pevně zakotvena ve stavu, v němž ego nevystupuje. Proto mysl zpočátku trénujte, aby vytrvala v úchopu (pozorností) jediného cíle, místo aby se toulala jako ztracený býček (bloudila ve stavech bdění a snění), nebo aby zmožená usínala.
Michael James: Zde je v tomto verši vysvětleno, že utišení mysli, tedy její udržování ve stavu, kdy není dotčena stavem vnímání mnohosti (bdění a snění), a ani stavem vnímání nicoty (hluboký spánek), je tím, čemu říkáme ništha neboli samádhi.
