15. 8. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 502 - 504, Význam a síla pokynů gurua
Význam a síla pokynů gurua
502. Vězte, že nejlepším vodítkem pro zmatené a oklamané mysli stoupenců jsou moudrá slova duchovního velikána (sadgurua), který je pevně usazen Srdci. Tato slova osvobodí stoupence od štvaní se za bídnými prožitky smyslů a umožní jim dosáhnout cíle v nitru jich samých.
502. Zmatené a popletené mysli stoupenců se rozbíhají po cestičkách smyslového vnímání. Buďte si jisti, že moudré promluvy gurua, který je pevně usazen v Srdci, jsou nejlepším ukazatelem cíle, kdy v Srdci zakotví i mysli stoupenců, a oni tak ukončí své vnější bloudění.
503. Pravé poznání (džňána) nevysvitne bez niterného zkoumání podstaty pokynu „ty jsi To“. Tato slova jsou sadguruem pronášena neustále, a to řečí jeho zářivého pohledu. Sadguru – Já, forma Šivy (zde na zemi) – dlí v srdcích svých stoupenců.
503. Džňána guru přebývá v srdcích svých stoupenců ve formě átma svarúpy i Šiva svarúpy, třebaže to z vnějšího pohledu vypadá, že je od stoupenců odlišný, když chodí okolo nich. Pravé poznání nevysvitne, pokud někdo skrze zkoumání v Srdci, zkušeností nepozná podstatu výroku „ty jsi To“, který guru mlčky a bez přestání předává svým stoupencům jazykem svého zářivého pohledu.
504. Ryzí a upřímný žák dostává trvalý duchovní pokyn (upadéša) z boží podstaty. Tou je nepřerušovaná záře Já v Srdci, což je život života – přirozené vědomí Já Jsem Já.
504. Pravá podstata vědomí átmasvarúpy, které jako duše naší duše trvale přebývá v Srdci, zde září jako Já Jsem Já. Tato záře přirozeného uvědomění představuje skrytý smysl sdělení, že Bůh – Já, guru – neustále a přímo předává ryzí žákovi, zralé bytosti, džňána upadéšu.
Sádhu Óm: Verš objasňuje další myšlenky, které jsou součástí sdělení: „Několika málo zralým bytostem Pán odhaluje skutečnost v jejich nitru tím, že jim dává poznat, že jeho poznání je jejich poznáním.“ Tato slova jsou Bhagavánovou odpovědí na osmou otázku v kapitole Upadéša v knize Upadéša Mandžari. Samotná otázka zní: „Jak to, že někteří velikáni ducha dosáhnou svrchovaného poznání i bez gurua?“ Verš vysvětluje, jak Já, což je existence gurua v nitru vyspělého žáka, jej učí pravému poznání i bez toho, že by se guru projevil ve vnější formě. Tichým učením vnitřního gurua je záře Já Jsem Já, podstata vědomí „Jsem (existuji)“. Nejvyšší, nedvojné poznání není nic jiného než Já-vědomí Já Jsem. Ono září přirozeně a samo od sebe jako Já Jsem Já. Je to tiché, niterné guruovo poučení, které přiměje žáka (mysl) k tomu, aby v tomto tichu stále přebýval. Takto Já jedná jako vnitřní guru.
(DG) Bhagaván: Džňána (poznání) není získána zvenčí, nebo od někoho druhého. Ve svém Srdci si ji může uvědomit každý člověk. Džňána guruem každého člověka je jeho svrchované Já, které věčně vyjevuje svoji pravdu v každém Srdci prostřednictvím bytí-vědomí „Já Jsem, Já Jsem“. Přenos bytí-vědomí od Já (schopnost žáka toto bytí-vědomí vnímat – pozn. překl.) představuje zasvěcení do džňány. Milostí gurua je právě toto uvědomění Já, které je naší přirozenou podstatou. Tímto bytím-vědomím guru neustále vyjevuje svoji existenci. Božská upadéša (učení) trvale a přirozeně proudí v každém člověku. A protože jen tato upadéša je tím, co vede k přirozenému dosažení Já skrze vlastní zkušenost, tak vyspělý žák nikdy nepotřebuje vyhledávat vnější pomoc u jiných bytostí. Veškerá upadéša, získaná od jiných bytostí ve formě slov, gest a myšlenek, je dohromady jen mentální představou. Ovšem slovo upadéša (upa + déša) znamená „přebývání v Já“ nebo „přebývání jako Já“. Upadéša je naše pravá podstata. Takže dokud ji člověk hledá vně, nelze uvědomění Já dosáhnout. Vy sami jste skutečností, která září v Srdci jako bytí-vědomí. Proto k uvědomění vlastní podstaty je nutné trvale přebývat jako šthita prádžňa (ten, kdo je usazen v moudrosti). Pevné přebývání ve zkušenosti Já je v Upanišadách popisováno slovy jako „smysl výroku ty jsi TO“, „svrchované ticho“, být tichý“, „klid mysli“ nebo „uvědomění naší pravé podstaty“. (Sri Ramana Darsanam, str. 38-39)
