29. 6. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 500 - 501, Hodnotné konání
Hodnotné konání
500. Konání, které má cenu, je sebezkoumání. Sláva Já je to, oč stojí za to usilovat. Zbavení se pocitu ega je záslužné. Je záslužné splynout s naším vlastním zdrojem a zbavit se tak pocitů úzkosti.
500. Sebezkoumání, které vyjevuje džňánu, je cenné. Cenné je mít potěšení z velikosti Já. Cenné je vzdát se ega – mysli. Mít útočiště ve svém vlastním zdroji – v Srdci, a tak se zcela zbavit utrpení, je tím, co je hodnotné.
501. Dosažení pravého poznání je cenné. Cenné je hloubat myslí o nohách Pána. Stát se součástí společnosti mudrců (satsang) je bezpochyby záslužné. Blaženost, prýštící v Srdci, je hodnotná.
501. Pravá džňána je tím, čeho má být dosaženo. Mysl má meditovat o nohou Pána. Člověk se má neochvějně spoléhat na společnost mudrců (satsang). V Srdci má mohutnět proud míru.
Michael James: Je vhodné si zde přečíst i verš 1144.
(DG) Muruganar: Poslední slova „v Srdci má mohutnět proud míru“ objasňují nesmírný význam ztišení, které je známo jako mír. A slova „mysl má meditovat o nohou Pána“ hovoří o sebeodevzdání, jak to popisuje Mánikavačagar:
Pějme o tom, kdo sdílí svoji formu s nádhernou Umou, jež má skvoucí ňadra,
pějme o tom, kdo hledí na jih a přebývá v Perunturai
a jehož přirozeností je, že spolehlivě rozpouští srdce těch, kdo mají útočiště u jeho nohou,
pějme o tom, kdo tuto zemi Pandjan proměnil v prostor Šivy, v naši otčinu,
pějme o tom, skrze jehož vlasy proudí řeka Ganga,
pějme o tom, kdo je tak vzdálený, že je až za nedozírnou dálavou a přesto přebývá v srdcích těch, kdo složili svoji mysl k jeho blaženým, široširým nohám.
Pějme o Ammanaj a poznejme ho!
(Tiruvačakam, 8.11)
