11. 6. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 494 - 499, Pokora
Pokora
494. V člověku roste duchovní síla do té míry, do jaké se stává pokorným. Proč se před svrchovaným Bohem sklání celý vesmír? Důvodem je jeho posvátný stav pokory, v němž ani omylem nemůže vyvstat pomatené ego.
494. Duchovní stav lidských bytostí se zlepší do té míry, do jaké se chovají pokorně k ostatním. V čem spočívá nadřazenost Boha, jemuž se kloní celý svět? Bezpochyby je důvodem jeho vznešená podstata, kde ani bezděčně nemůže vyvstat klamavé ego.
(DG) Bhagaván: Pokorný postoj mysli vám přinese spásu, dopraví vás do věčného světa. Bez pokory utonete v pekelné černotě. (Padamalai, str. 332, v. 95)
495. Aspirant, usilují o ryzí duchovní slávu, udělá nejlépe, když složí slib poslušnosti druhým, dokud není dosaženo stavu úplného zbavení se ega. Pokud naopak od někoho jiného takový slib poslušnosti přijme (tj. postaví se do role pseudogurua – pozn. překl.) představuje to pro něj nesmírné nebezpečí.
495. Kdo hledá vznešený stav brahman, se musí s pokorou chovat ke všemu, co vnímá jako „ti druzí“ a musí na vše nahlížet jako na projevy Boha, dokud nebude ztráta jeho ega úplná a pocit rozdílnosti mezi „já“ a „ti druzí“, který existoval v důsledku nepozornosti (k Já), zcela nezmizí. Už jen toto mu přinese vnitřní radost. Pokud však naopak někdo takového člověka uctívá (bere jej za svého gurua), pak mu to bohužel přivodí jen trvalé neštěstí.
Sádhu Óm: Moudrý aspirant, o kterém se zde hovoří, je ten, kdo usiluje o realizaci Já. Službou ostatním (slibem poslušnosti) mizí ego. Zde se o tom říká, že je to pro aspiranta to nejlepší, protože ego narůstá přijímáním pocty a pochval od jiných. A to je ono Bhagavánem zmiňované „nesmírné nebezpečí“.
(DG) Muruganar: Výraz „Vnímat jako ty druhé“ nezahrnuje jen lidské bytosti, ale vše živé. Básník a světec Thajumanavar říkal: „Na vše, co vnímám, nahlížím jako na prostor ticha (mauna) a uctívám to gestem pokory.“ Pokořit se před jinými přináší moudrému aspirantovi radost, jelikož mu to napomáhá se zbavit ega. Pokud však člověk není krajně obezřetný a zapomíná na Já, tak jestliže přijímá slávu a poctu od jiných, nesmírně si tím škodí, protože tím posiluje ego, které se snaží zničit. „Vznešený stav brahman“ je stavem dosaženým skrze nespatřování rozdílů. Je to naše pravá podstata, která se projeví jen po trvalém zániku ega.
496. Bůh je trvale předmětem skvostných bohoslužeb ve všech světech. Není to tím, že se chová pokorně a s radostí vždy poslouží každému stvoření?
496. Bůh pokorně a zaníceně uctívá všechny bytosti, a to po všechen čas, jako kdyby byl touto otrockou službou spoután na věčné časy. Není právě toto důvodem, že se mu dostalo výsady přijímat každý den skvostné a prvořadé způsoby uctívání všech bytostí všech světů?
497. Bůh ve všem vidí jen sám sebe. Je pokorný i ke svým stoupenců. Sklání se před každým. V důsledku toho přirozeně přebývá na samém vrcholku věže pokory. Není nikoho, kdo by byl mírnější než on, nežli je stav svrchovaného bytí, ke kterému Bůh dospěl.
497. Stoupenci Boha vidí ve všem jen své vlastní Já. S každým jednají pokorně. Ale Bůh sám je pokornější než jeho stoupenci. Bůh dospěl ke svému přirozenému stavu, v němž není nic a nikdo, kdo by byl nižší nežli on. Není právě svrchovaná moc této mimořádné pokory příčinnou, že Bůh je Bohem?
Sádhu Óm: Šrí Bhagaván ve verších 494, 496 a 497 odhaluje jedinečnou a překvapující skutečnost, a sice jak se stalo, že je Bůh hoden uctívání ve všech světech. Podle Šrí Bhagavána je to tím, že Bůh je přirozeně a láskyplně pokorný k veškerému svému stvoření. Následující historka dokládá, že Bhagaván Šrí Ramana nebyl nikým jiným nežli samotným Bohem, a to z výše uvedeného důvodu.
Jeden stoupenec se zeptal Šrí Bhagavána: „Jaký máte pocit, když sem přicházejí stovky lidí a s úctou se před vámi uklánějí?“ Šrí Bhagaván bez zaváhání odpověděl: „Hned, jak sem ti lidé vstoupí, tak nejdříve každého z nich (v duchu) pozdravím a ukloním se mu. Oni tak učiní až poté. Ustoupení vlastního ega představuje správný způsob, jak učinit namaskáram (vzdání úcty). Nemám tak každý den více příležitostí vykonat namaskáram než kdokoli, kdo sem přichází?“
V Bhagavánově odpovědi se skrývá hluboký a utajený smysl, nad kterým bychom se měli zamyslet. Podstata jeho pokynu tkví v tom, že jediným způsobem, jak dosáhnout proslulosti, je být vždy pokorný a zabránit výstupu ega.
(SO) Muruganar: Z verše vyplývá, že správným způsobem k dosažení stavu Boha je být bez ega a upozaděn.
Annamalai Svámí vzpomíná: Bhagaván mi při mnoha příležitostech říkal: „Snaž se, aby nebylo nikoho, kdo by byl skromnější než ty. Musíš se stát úplně nicotným. Vlastně musíš být úplné nic. V Já může přebývat jen ten, kdo není ničím.“
O potřebě pokory s námi Bhagaván mluvil často. Při jiné příležitosti mi řekl: „Nikdo by nám neměl být podřízen. Jen ten, kdo se naučí být nejnižším, se stane nadřazený všemu.“ (Living by the Words of Bhagavan, str. 126)
498. Mysl je jak to nejmenší, tak i to největší. Já, skutečnost, která je myslí, překračuje obojí. Já je větší nežli to největší, co lze (myslí) poznat, a je i to nejmenší, o čem víme.
498. Skutečnost se nachází za myslí, která je jak to nejmenší, tak i to největší. Skutečnost překračuje pojmy velikosti a drobnosti. Skutečnost je proto tím největším, co se ve vědomí jeví, a zároveň je i menší než nejmenší atom.
Sádhu Óm: Viz 5. verš Átma Vidja Kírtanam, kde Šrí Bhagaván říká, že Já je prostorem, zahrnují i prostor mysli (která zase obsahuje prostor jako fyzikální veličinu).
(DG) Padla otázka ohledně jedné pasáže z Upanišad, kde se praví, že nejvyšší duch je menší, než to nejmenší a větší než to největší.
Bhagaván: Myslí byla poznána i samotná struktura atomu. Proto je mysl jemnější nežli atom. To, co je myslí, tedy jedinec, je jemnější než mysl. Mánikvačagar, tamilský světec, básnil o prachu, tančícím v paprsku slunečního světla, kde každé smítko představuje vesmír. Sluneční záře pak reprezentuje svrchované bytí. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 15)
499. Duté, vetché stéblo slámy pluje po hladině moře, zatímco těžká perla leží dole, na jeho dně. A tak i bezcenný člověk zaujímá vysokou pozici, třebaže ve skutečnosti za nic nestojí, kdežto významný člověk je (společensky) nízko, ačkoli na něm není nic podřadného.
499. Bezcenné, prázdné stéblo slámy se pohupuje na vlnách, zatímco celistvá perla je usazena v hlubinách moře. Podobně je to i ve světě, kde ti, co za nic nestojí, se nestanou významní tím, že obsadí významnou (společenskou) pozici, a ti, co jsou světem upozaděni, nepozbydou nic ze své významnosti.
Sádhu Óm: Druhá půlka verše pochází z básně Tirukural, konkrétně verš 973.
(SO) Jednou se stalo, že se pár stoupenců domluvilo a chtěli z přítomnosti Šrí Bhagavána vystrnadit člověka, který trval na tom, že nebude sedět níž, než sedí Bhagaván. Šrí Bhagaván uhodl, co se stalo, ukázal prstem nahoru nad svoji hlavu a povídá: „Vida, jste rádi, že ho odvádíte pryč, ale co chcete dělat s tímhle chlapíkem?“ Na větvi, přímo nad hlavou Bhagavána, seděla opice a natahovala ocas směrem k němu. Stoupenci se pak svůj omyl zastyděli.
Není tato příhoda přímým a praktickým objasněním našeho verše?
