12. 5. 2025
Guru Váčaka Kovai, verše 488 - 490, Postoj k nepřátelsky naladěným lidem
Postoj k nepřátelsky naladěným lidem
488. Dobří lidé (duchovní aspiranti) nesmí své nepřátele ani trochu nenávidět, bez ohledu na to, jak zlí mohou tito nepřátelé být. Člověk si má protivit jak nenávist, tak i zalíbenost.
488. Člověk, vážící si pravdy, nesmí mít ke svým nepřátelům sebemenší nenávist, až už jsou jakkoli zlí. Nenávist musí zamítnout, stejně jako své touhy.
Sádhu Óm: V tomto verši dává Šrí Bhagaván tentýž pokyn, jaký najdeme i v Kdo jsem já?: „Člověk nemá druhé lidi nenávidět, bez ohledu na to, jak jsou špatní. Zamítnout je třeba jak odpor (k někomu), tak i zálibu (k někomu).
(DG) Bhagaván: Je hloupé chovat hlubokou nenávist k ne-Já, které je uvědomováno jen v důsledku mentálního zmatku. (Padamalai, str. 326, v. 53)
489. Tělo a ego, jehož formou je představa „jsem toto tělo“, a které duchovní aspirant odmítá jako ne-Já, je totéž, co je pomlouváno jeho nepříteli. Pro aspiranta, který chce ego (tedy sám sebe) zničit, jsou urážky jeho nepřátel užitečné jako kovadlinka pro zlatníka (který tvaruje zlato do patřičné podoby).
489. Čím člověk pohrdá jako ne-Já (tělem), je totéž, co jeho nepřátelé neustále pomlouvají. Takže pro toho, kdo se snaží těla zbavit (zbavit se ztotožnění s tělem), představují jeho nepřátelé, kteří ho nejrůznějšími způsoby pomlouvají a neustále mu škodí, vlastně užitek a jsou jako kovadlinka, kterou zlatník používá ke tvarování ryzího zlata.
Pozn. překl.: Výjimečně přidávám i překlad verše od prof. Swaminathana:
489. Čím pohrdám – to nejsem já. Mí nepřátelé tím také pohrdají. Jejich urážky mě nebolí, spíše mi prospívají a proměňují mě, jako zlatníkova kovadlinka (na níž se tvaruje zlato). Pomáhají mi v mé práci.
Sádhu Óm: Duchovním aspirantem se zde míní člověk, který chce opravdu zničit pociťování svého ega. On a jeho pocit ega jsou jedno a to samé. Prostřednictvím cesty sebeodevzdání či sebezkoumání (zkoumání Já) odmítá či protiví si ego neboli sám sebe (své ztotožnění s tělem – pozn. překl.) Takže jeho nepřátelé, kteří ho nenávidí, nebo mu nadávají, dělají vlastně to samé a jak se zde vysvětluje, jsou tedy velkými pomocníky na cestě. Je to znázorněno příkladem zlatníka a jeho kovadlinky. Zlatník může správně vytvarovat zlato jen proto, že kovadlinka vzdoruje každé ráně kladívka. Kdyby byla kovadlinka poddajná, úsilí zlatníka by přišlo vniveč. Podobné je to u duchovního aspiranta, který má tím méně vůle ke ztrátě svého ega, čím více ocenění a pochval se mu dostává. V jeho sádhaně mu tedy spíše pomohou jeho nepřátelé.
(DG) Bhagaván: „Nepřidružujte se k jiným lidem jen proto, že vás vychvalují. Važte si spíše těch, co vám nadávají. Velice si važte těch, kdo vás hanobí. Važte si je jako vašich nejdražších přátel.“ Za tato slova patří chvála Tobě, Bhagaváne! (Upadéša Tiruvahaval od Muruganara, řádky 131-4)
(DG) Dva či tři roky zpátky zašel za Bhagavánem jeden stoupenec, který měl k němu volný přístup, a pětkrát či šestkrát mu řekl, že ho kdosi pěkně štve. Bhagaván poslouchal, ale neříkal nic. Protože stoupenec z Bhagavána ani navzdory svému opakovanému a rozmanitému lamentování nic nedostal, nedokázal se už ovládnout a vybuchl: „Když jsem tak zbytečně urážen, tak se taky naštvu. A ač se potom snažím jakkoli držet svůj vztek na uzdě, nedaří se to. Co mám dělat?“
Bhagaván s úsměvem povídá: „Co byste měl dělat? Přidejte se k němu a nadávejte na sebe spolu s ním. Pak bude vše v pořádku.“ Všichni se rozesmáli.
Stoupenec, neschopný cokoli pochopit, povídá: „No, to je výborné! Takže se mám hněvat na sebe?“
„Ano, ovšem! Nadává vašemu tělu, že je to tak? Existuje větší nepřítel nežli tělo, které je domovem hněvu a podobných emocí? Sami ho musíme nenávidět. Když se něčeho dopustíme a někdo se na nás hněvá, měli bychom naopak vědět, že nás probouzí. Měli bychom si to alespoň připustit a v nadávání na tělo se k němu přidat a tělo seřvat. Jaký to má užitek? Na ty, kdo nám nadávají, bychom měli nahlížet jako na naše přátele. Je prospěšné, být mezi takovými lidmi. Když jste mezi těmi, kdo vás chválí, budete oklamáni,“ zakončil Bhagaván. (Letters from Sri Ramanasramam, 26. 1. 1946)
490. Pravým mudrcem je jen ten, kdo má sílu a nesmírnou odvahu k tomu, aby si dokázal podmanit nenávist láskou.
490. Pravým mudrcem je jen ten, kdo vládně svrchovanou silou, jež je schopná láskou překonat nenávist.
(SO + DG) Muruganar: Buddha učí, že: „…nenávist nemůže být nikdy přemožena nenávistí“. I když se duchovní aspiranti někdy dostanou do situace, kdy se rozzuří a myslí si, že mají povinnost trestat a vypořádat se s provinilci, tak zde je vysvětleno, že tomu tak není a mají se chovat podle pokynu tohoto verše.
