4. 4. 2024

Guru Váčaka Kovai, verše 460 - 462, Spánek (III)


460. Když jsou zničeny odvěké, nečisté tendence, které jsou příčinou bdění a snění, bude následně shledáno, že spánek, domněle vedoucí k tamasu a vysmívaný jako nevědomost a nicota, se stává samotným turíjatitam (stavem mimo tři stavy – bdění, snění, spánek).

460. Když odejdou a zmizí odvěké, nečisté vásany, které jsou příčinou bdění a snění, stav spánku, dříve považovaný za prázdný a otupělý a vedoucí do stavu nevědomosti a trápení, se stane vše přesahujícím stavem turíja.

 

461. Ánandamája (obal blaženosti) se považuje za jakýsi plášť (kóšha – cosi, co překrývá, zastírá), protože člověk má nesmírnou touhu po stavu bdění, kdy se ztotožňuje vidžňánamája (obal intelektu, rozumu). Když je však vzpurné ego, ztotožňující se s vidžňánamájou, zničeno, zůstává po něm ánandamája, která ztrácí svoji zastírající podstatu (kóšha) a existuje dál jako svrchovaná blaženost.

461. V intelektu (v mysli), který rozvinul touhu po bdělém stavu, bude skvostný stav hlubokého spánku, plný blaženosti, považovaný za stav nevědomosti. „Během spánku o ničem nevím.“ Protože člověk tento stav nezkoumá a nedokáže si uvědomit ryzí zkušenost, která bez proměny a věčně existuje a září (uvědoměním), je oklamán a myslí si: „Jsem ten, kdo se vzbudil.“ Pokud je mečem vičáry (směřujícím k poznání – nejsem ten, kdo je vzhůru) toto silné zastření intelektu zničeno, pokud je zničena nevědomost, zakoušená v bdělém stavu, pak skvostný stav spánku zazáří jako čirá blaženost.

Sádhu Óm: Písma popisují blažený stav spánku jako zastření (kóšha) proto, že jsme plni tužeb – ve formě jemných tendencí – neustále spánek přerušovat, probouzet se a vytvářet pravrittis (pohyby mysli, myšlení) ve vidžňánamája kóša (v intelektu – buddhi). Ven z ánandamája (ze spánku) nás táhne jenom naše touha být činný ve vidžňánamája. Když tuto tendenci ztratíme, tak probuzení z blaženého spánku nenastane. Pak stálá blaženost spánku nebude zastírajícím obalem, ale zazáří jako náš přirozený, věčný a pravý stav blaženosti.

 

462. Dosáhne-li člověk neotřesitelného stavu sebepozornosti – svého bytí-vědomí – pak, když se dostaví spánek, nemusí být zdrcen pocitem: „Ach, přemohl mě klam nevědomého spánku, zmohlo mě zapomnění!“ (Znamená to, že spánek už nikdy nepřijde.)

462. Když je světlo vědomí vaší existence tak pevné, že zůstane neotřesitelné, do okamžiku, než se dostaví spánek, pak už člověk nebude pociťovat netečnost a nebudete smutně bědovat: „Ach, dostavila se zapomětlivost nevědomého spánku a přemohla mě!“

Sádhu Óm: Poznání vědomí Já Jsem trvá dokonce i ve spánku. Proto už to nebude spánek, ale bude to zakoušeno jako stav záře Já.

David Godman: Bhagaván zaměnil původní Muruganarova slova „je nepřerušované“ za „je neotřesitelné“.

(DG) Bhagaván: Uvědomění je zde stále prostřednictvím antahkáranas (mentálních činností s pocitem já). Pradžňána (pravé, dokonalé poznání) září neustále, dokonce i ve spánku. Pokud si ho je člověk trvale vědom v bdělém stavu, pak bude pokračovat i ve spánku. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 481)

 

Další přeložené části