20. 5. 2023
Guru Váčaka Kovai, verše 400 - 403, Sebezkoumání (VI)
400. Divoký lesní požár vyžene z křovin všechnu zvěř, která se bude snažit zachránit své životy před nesnesitelnou výhni plamenů. Přesto je jisté, že všechna uhoří. Podobně budou rostoucím a planoucím ohněm silného sebezkoumání zničeny všechny v Srdci skryté vásany.
400. Když je les v plamenech, zvěř, která v něm žije, vybíhá ven v marné snaze si zachránit život, protože není schopná vydržet žár plamenů. Podobně i všechny vásány, neschopné snést rostoucí sílu myšlení na Já, vyběhnou ze Srdce a nadobro zemřou.
401. Myšlenka: Kdo jsem já?, po zničení všech ostatních myšlenek, nakonec sama zemře, podobně jako dřevěný klacek, používaný na prohrabání pohřební hranice. Pak navždy zavládne svrchované ticho.
401. Myšlenka: Kdo jsem já?, ničící všechny jiné rozmanité myšlenky, nakonec sama zhyne, podobně jako dlouhá a silná dřevěný tyč, používaná k prohrabání pohřební hranice. Zůstane po ní dokonalé ticho – mauna.
Sádhu Óm: Viz dílo Kdo jsem já?.
(DG) Bhagaván: Mysl opadne jedině zkoumáním: Kdo jsem já?. Myšlenka: Kdo jsem já?, ničící všechny další myšlenky, bude nakonec sama zničena, podobně jako tyč, používaná k prohrabání pohřební hranice. (Who am I?, esejistická verze z The Path of Sri Ramana Part One, str. 186)
402. Když je prostřednictvím jasného zkoumání Kdo jsem já? odstraněn klam, který zastírá Já – světlo vědomí neomezené blaženosti (sat-čit-ánanda) – pak v nádheře zazáří naše vlastní podstata jako átmakašha (tj prostor Já).
402. Mysl – zastírající závoj – rozkrade (promrhá, rozptýlí atp. – pozn. překl.) Já – světlo vědomí neomezené, svrchované blaženosti. Když je mysl zcela zničená zkoumáním Kdo jsem já?, pak Já skvostně zazáří jako svrchovaný prostor svarúpy.
403. Železná koule, rozžhavená v ohni, bude sama žhnout jako oheň. Stejně tak (žádostmi) nečistý jedinec (džíva), spálený v ohni sebezkoumání, sám zazáří jako Já.
403. Koule ze železa, zahřátá v ohni, sama žhne jako oheň. Když je džíva, znečištěný (trojím znesvěcením), rozžhavený v očisťujícím ohni átmavičáry, bude pak sám zářit jako átmasvarúpa.
David Godman: Trojici znesvěcení představují ego (ranavai), osud (karma) a světská iluze (mája).
(DG) Bhagaván: Stejně jako koule ze železa, rozžhavená ohněm, vypadá jako koule ohně, tak i vše, co shoří v ohni sebezkoumání se stává plností Já. (Sri Ramana Gita, 9.19)
