3. 4. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 310 - 312, Uctívání gurua (III)
310. Nesmírný klam, zapříčiněný nevědomým egem, vytváří pocit oddělenosti, který plodí rozdíly jako guru a žák, Bůh a člověk atp. Dosažení stavu ticha, v němž pocit oddělenosti nikdy nevyvstává – to jedině je smysluplný námaskáram (vzdání úcty), který má člověk směřovat ke svému guruovi.
310. Nevědomé ego je příčinou projevení naprostého omylu – pocitu oddělenosti – přinášejícího jen marnost. Kvůli pocitu oddělenosti nahlížíte na nedvojnou, svrchovanou skutečnost, na átma svarúpu – pravou podstatu gurua a Boha – jako na něco, co je rozděleno na gurua a žáka, Boha a člověka atp. Smysluplným, plně vědomým a správným námaskáram, které vůči guruovi a Bohu vykonáváte, je jen ticho (mauna), při němž v Srdci ono nevědomé ego ani v nejmenším nepovstane.
Muruganar: Uvědomování si rozdílností představuje nevědomost (adžňánu). Proto se tu hovoří o „…pocitu oddělenosti – přinášejícího jen marnost.“ V Ulladu Narpadu najdeme, že „nevědomost je poznávání mnohosti.“ Dokud nepovstane egoistická mysl, neexistuje tu žádný prostor k projevení bezpočetných rozdílností. Základem všech rozdílností je tedy ego. Výstup ega vede k pociťování rozdílnosti mezi člověkem a guruem či Bohem. Pravou upasánu (uctívání) představuje jen ticho (mauna), v němž ego mizí, když se v Srdci spojí s gurem (Bohem). Proto se tu říká, že podstatou námaskáram je ticho. Bhagaván zde navíc popsal podstatu onoho ticha. Jedná se o ticho, které popsal Thajumanavar jako „čiré mlčení“.
Verš o čirém mlčení složený tamilským básníkem Thajumanavarem:
Och, ty nejvyšší z nejvyšších!
Když ve mně vyvstane čiré mlčení (suddha mauna)
ztiší se má mysl, mé činy i slova.
Ztichne vše.
311. Řádný způsob uctívání sadgurua představuje zničení dualistického pocitu „já jsem žák“ velkolepým ohněm učení džňána gurua – Pána – zářícího stavem svrchovaného ticha a prostého všech vásán. To vězte.
311. Pamatujte, že řádné uctívání džňána gurua představuje jen přebývání v Já, kde se vzdouvá ticho prosté vásán. Tehdy je provždy zničeno žákovo vědomí, prohlašující se za já. Je zničeno nezdolně planoucím vědomím džňána gurua, který je samotným Bohem.
312. Řádné uctívání sadgurua, vykonané ryzím žákem, spočívá v pevném zakotvení ve svrchovaném poznání (guru bódham). Je to dokonalá zkušenost, dosažená prostřednictvím vnitřního zkoumání: „Kdo je oním já, které si (v důsledku nevědomosti) přivlastňuje neskutečný pocit ‚já jsem žák (sišja bódham)?‘“ Výsledkem je, že tento pocit zcela vymizí.
312. Řádné uctívání gurua ryzími žáky spočívá v úplném zničení klamného „žákova vědomí“. Dosáhne se toho pevným přebýváním ve stavu „vědomí gurua“, což je zakoušení plnosti, které vyvstává v Srdci v důsledku zkoumání: „Kdo je ono já, které se považuje za žáka?“
Michael James: „Dokonalou zkušeností“ se myslí ta, která je úplná, neustálá a prostá pochyb.
Sádhu Óm: Pocitu „já jsem džíva (jedinec)“ se říká džíva bódham a jeho zničení se obvykle označuje jako Šiva bódham. Podobně se v tomto i dalších verzích nazývá zničení pocitu sišja bódham (já jsem žák) guru bódham. Guru bódham zkrátka znamená átma džňána – stav poznání Já.
V tomto stavu není zažíván jak individuální pocit první osoby „já jsem takový a onaký“, tak i pocit rozdílnosti (druhé a třetí osoby, jakou je např. i guru). Pocit „já jsem žák“ se v tomto verši označuje jako neskutečný, protože nemá skutečnou jsoucnost.
