12. 3. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 304 - 306, Uctívání gurua (I)
Uctívání gurua
304. Přemýšlíme-li o zvyku žáků uctívat svého gurua, který přijal žáky za své, zjistíme, že je to jen vnější formalita, podobně jako když manželka ve společnosti dodržuje pravidla úcty ke svému manželovi.
304. Jsme-li schopni správně chápat, pak porozumíme, že zvyklost důvěrných stoupenců, projevujících vnější úctu vůči guruovi, který tyto stoupence přijal za sobě rovnocenné, se podobá úctě, projevované manželkou vůči manželovi, která je však omezena jen na vnější chování.
Michael James: V Indii panuje zvyk, aby manželka projevovala vůči svému manželovi úctu, a to mnohými způsoby, jako třeba sezením na nižší úrovni než on. Ve skutečnosti však oba vědí, že je to pouhá formalita. Oba jsou životem spojeni v jedno, takže manželka není vůči manželovi v nějakém podřadném, nebo horším postavení. Stejně tak je to v případě, kdy realizovaný žák bude vůči svému guruovi dodržovat vnější pravidla, i když oba ví, že jsou jednotou v poznání.
David Godman: Žák může realizovat Já a dosáhnout jednoty se svým guruem, ale i pak bude vůči guruovi projevovat obvyklou vnější úctu a zdvořilost. Chování takovýchto stoupenců Bhagaván občas přirovnával k manželce, která se na veřejnosti chová k manželovi s vážnou úctou, i když s ním prožila sexuální spojení. Šivaprakasam Pillai si jednou z zaznamenal: „Požehnána jsou chodidla Bhagavána, který říká: ‚Vnější vážnost je jen povrchní podívaná. Když jsou spolu v posteli manžel a manželka, kam se poděje vnější úcta?‘“ (Sri Ramana Pada Malai, v. 42)
Šivaprakasam Pillai má v jedné ze svých nepublikovaných verzí Kdo jsem já? Bhagavánův komentář o stavu rovnosti, který panuje mezi guruem a realizovaným žákem: „Guru bude čekat, dokud žák nedosáhne duchovní zralosti. Jakmile se tak stane, guru na něj upře zářivý pohled. V ten okamžik zmizí všechno ostatní, jako spáleno ohněm všechno. Zmizí všechno kromě žáka. Takového duchovně zralého žáka bude guru udržovat ve stavu jednoty se sebou samým.“ (The Power of the Presence, část 1., str. 63)
305. Sadguru je planoucím plamenem čiré džňány. Ti, kteří neustále myslí na jeho nohy a lnou k nim, ty Milost gurua obdaruje guru bhakti (láskou ke guruovi). Jejich mysli se projasní a dosáhnou pravého poznání.
305. Oddanost těch, kdo oplývají schopností ze zvyku neustále meditovat o nohách gurua, planoucího plamenem dokonalé, pravé džňány, rozptýlí jejich trápení a zajistí Milost svrchované jednoty. Touto Milostí se jejich mysli vyjasní a oni dosáhnou pravé džňány.
306. V šťastlivcích, kteří se dostatečně odevzdali nohám svého sadgurua, naroste para bhakti (svrchovaná láska). Tato para bhakti se samovolně vyvine v pravou džňánu, která kompletně spálí všechny ubohé touhy.
306. V těch, kdo mají štěstí, že žijí v těle, s nímž se usadí u nohou svrchovaného gurua, který se pro stane jediným cílem pozornosti, vykvete touha po splynutí s šivam. Tato ryzí zbožnost se sama od sebe stane ohněm džňány, který kompletně sežehne touhy po klamném – po ne-Já.
