31. 1. 2022
Guru Váčaka Kovai, verše 291 - 293, Konečná rada (II)
291. Pro toho, kdo touží po spáse, je tu následující pravdivá a nepostradatelná rada: člověk by měl všech svých pět smyslů vtáhnout do nitra, podobně jako když želva vtáhne svých pět končetin (4 nohy a ocas) pod krunýř, a stočit mysl k sobě samému. Jen to je štěstím.
291. Zde je konečná rada pro ty, kteří touží po spáse: zkroťte a stáhněte (do nitra) svých pět smyslů, podobně jako když želva stahuje svých pět končetin (pod krunýř). Stočte vaši mysl k Já a buďte v něm pohlceni. To je štěstím samo o sobě.
Michael James: Poslední větu lze přeložit také jako: „Jen toto představuje zdárné završení.“
Sádhu Óm: Tato důležitá rada – odtáhnout mysl od pěti smyslů a stočit ji do nitra – tu není pro každého bez rozdílu. Jen tu jen pro ty, kdo si přejí vlastní spásu, a nikoli pro ty, kdo pořád pošetile doufají, že spasí svět. Lidé, kteří chtějí zachraňovat svět, nenajdou v sebepozornosti žádné zalíbení, a tak nejsou schopni spasit ani sami sebe, natož aby zachránili celý svět. Pokud se člověk nenaučí plavat, je zbytečné skákat do vody a zachraňovat ostatní.
292. Buďte ujištěni, že To, co věčně září (každému a pro každého), je bezpochyby skutečným bytím Já, je to Já Jsem. Je-li skutečný Bůh poznán (uvědoměn) jako naše vlastní Já, pak tu není žádných pochyb a mylných představ a svrchovaná blaženost zaplaví vše.
292. To, co září jakožto úhrn „já“ a „tamto ostatní“ (aham a idam), je čiré bytí-vědomí, pravda vaší skutečné podstaty. Pamatujte, že jen ono je věčné. Získáte-li prostřednictvím zkušenosti čisté porozumění této pravdě, pak se vaší skutečnou podstatou stane pravý Bůh – brahmasvarúpa – a s ní se dostaví hojnost svrchované blaženosti.
293. S pevným poznáním, že vše viděné je bez sebemenší výjimky pouhým snem, který neexistuje bez vidoucího, se stočte výhradně k Já – k sat-čit-ánanda – aniž byste věnovali pozornost světu jmen a forem, který je jen mentální představou.
293. Meditujte o blažené skutečnosti – o formě vědomí, aniž byste se zabývali světem. Jasně poznejte, že svět jmen a forem, tato neskutečná představa, je jen snem, v němž vše, co existuje, je závislé na vnímajícím.
Sádhu Óm: Když se tu praví, že „…viděné neexistuje bez vidoucího…“ měli bychom mít na zřeteli, že stejně jako viděné je neskutečným snem i vidoucí.
Pokyn: „…stočte se výhradně k Já – k sat-čit-ánanda – aniž byste věnovali pozornost světu jmen a forem…“ nám má připomínat, že brahman má pět aspektů – sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaženost) a jméno a tvar. Skutečné jsou sat-čit-ánanda. Jméno a tvar jsou neskutečné. Když se tedy místo věnování pozornosti neskutečným jménům a tvarům soustředíme na sat-čit-ánanda (na Já), tak bude svět poznáván jako sat-čit-ánanda, a nikoli jako jména a formy.
David Godman: Na mnoha místech Guru Váčaka Kovai se vyskytují obraty jako „forma vědomí“. Podívejte se např. na komentáře Muruganara k veršům 302 a 357. Neznamená to však, že vědomí zaujímá nějaký určitý tvar či formu. Je to fráze, znamenající cosi ve smyslu „to, co je výhradně vědomím“, či „to, jehož podstatou je vědomí“.
