7. 8. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 236 - 238, Vaijrágja (I)
Vairágja
(odpoutanost, nezaujatost, nepřipoutanost …)
236. Vězte, že lidé, kteří vás chválí a uctívají kvůli svým světským žádostem a chtějí vaše srdce zaplnit radostí, představují jen pozlacenou návnadu, kterou mája (iluze) láká ty z vás, kdo vykonáváte tapas (duchovní úsilí) plni šlechetné vajrágji.
236. Slyšte, vy, kdo vykonáváte skvostný a mocný tapas! Buďte si jisti, že chvála a úcta, kterou vám projevují světští lidé a která povznáší vaši mysl, přičemž je projevována jen pro ukojení jejich tužeb, je jen pozlacená vějička podstrčená májou, která vás má chytit do pasti.
Sádhu Óm: Pokud nám chvála jiných lidí poskytuje i sebemenší radost, pak je návnadou, která zapříčiní náš pád. Takováto chvála přirozeně nespoutá džňána muktu (realizovaného džňánina), který pozbyl svoji individualitu, a tak Bhagaván jasně adresuje tento verš „…těm z vás, kdo vykonáváte tapas plni šlechetné vajrágji“.
Mnoho aspirantů je okouzleno a oklamáno chválou a úctou ostatních lidé dříve, než dosáhnou cíle, kterým je stav bez ega. V důsledku toho zapomínají na cíl, honí se za slávou a věhlasem, jezdí z místa na místo, vyučují, žehnají atp. Šrí Bhagaván milostivě udílí tyto pokyny proto, aby je zachránil před vlastním zhroucením. Tak jako návnada, byť pozlacená, slouží k tomu, aby zabila svoji kořist, tak i věhlas a sláva, třebaže zdánlivě cenné, zničí aspiranta tím, že posílí jeho ego, a tak mu zabrání dosáhnout cíle.
(DG) Návštěvník: Dá se dosáhnout milosti gurua tím, že se mu předají dary? Asi proto dávají návštěvníci dary Bhagavánovi.
Bhagaván: Proč přinášejí dárky? Chci je? I když je odmítám, tak mi je vnutí! Proč? Není to stejné, jako když se na návnadu láká ryba? Nebo je snad rybář tak starostlivý, že ty ryby krmí? Kdepak. Usiluje o to, aby se rybou nakrmil on sám. (Maharshi's Gospel, str. 37)
237. Svrchovaná džňána snadno vysvitne jen těm šťastlivcům, v jejichž srdcích vládne odpoutanost k potěšením jak tohoto světa, tak i toho následujícího (zrodu v nebeských světech).
237. Poznání skutečnosti vyvstane snadno jen v těch, u nichž v důsledku silně příznivých minulých zásluh přirozeně vyvstává nechuť k potěšením jak tohoto svět, tak i toho dalšího (nebeského).
David Godman: Jedná se o rozvedení myšlenky z první poloviny verše 149.
(DG) Bhagaván: Zření skutečnosti je tu jen pro ty, v nichž zatrpklo prožívání smyslových potěšení, která představují dokola se opakující zakoušení téhož. Proto se jich dokáží vzdát. (Padamalai, str. 277, v. 38.)
238. Správně rozeznávejte, že zakoušení blaženosti existuje jen v Já, a nikdy v této životní iluzi. Dosáhněte proto sebepoznání, které je prostorem Milosti a konečným stavem svrchovaného ticha.
238. Jasně chápejte, že zkušenost míruplné blaženosti náleží jen svarúpě a že se nenachází ve světském životě, který vyvstává působením mentálního klamu. Tuto připoutanost ke světu zničte a dosáhněte zakoušení svarúpy – prostoru Milosti, nejzazšího stavu ticha.
Sádhu Óm: Prostor je vše pronikající, je nekonečný, je v něm vše a je jemný. Proto používá Šrí Bhagaván slovo „prostor“ ve spojeních jako prostor Milosti, prostor vědomí, prostor blaženosti apod. Vyjadřuje tím ideu všeprostupující rozlehlosti, hojnosti a jemnosti, což jsou všechno kvality Já.
