13. 5. 2021
Guru Váčaka Kovai, verše 189 - 193, Důležitost sebepozornosti (II)
189. Je to jen představa o dvojnosti, která krade blaženost a způsobuje bídu. Když se člověk vyvaruje, aby podléhal kouzlu této představy, čímž se zříká všech čita vrittis (proměn vědomí; aktivit mysli), tak toto jediné má opravdovou hodnotu a stojí za to.
189. Jakmile mysl postihnou dvojice protikladných myšlenek, zapříčiní to vaši bídu. Rozptýlí blaženost míru – vaši podstatu. Zabrání vám v jejím prožívání. Proto je správné směřovat k naprostému ukončení mentálních vrittis (činností), aby tak na vaši mysl nepůsobily protikladné dvojice myšlenek.
Muruganar: Za „dvojice protikladných myšlenek“ se považují ty, které vyvstávají společně a nikdy nejsou od sebe oddělené, jako např. ctnost a hřích, radost a bída, dobro a zlo atp. Musíte vědět, že klid není zažíván nikde s výjimkou vnitřní harmonie a vnitřní harmonie nastane jen u těch, kdo mají mrtvou mysl. Je tomu tak proto, že výše uvedené myšlenky vždy vystupují v protikladných dvojicích.
190. Ach lidé, protože nevíte, že Šiva přebývá ve vašem nitru, poletujete jako ptáci z jednoho svatého místa k druhému (když hledáte jeho daršan). Svrchovaným Šivou je vědomí, tiše přebývající v Srdci.
190. Lidé, poletujete jako ptáci od jedné posvátné Šivovy svatyně ke druhé, protože si neuvědomujete, že Šiva přebývá ve vás! Svrchované šivam je vědomí, které se v Srdci ztišilo, soustředěné na sebe sama, aniž by podléhalo sebenepatrnějšímu pohybu.
Sádhu Óm: Hledat Šivův daršan vně nás samotných vyžaduje pohyb. Zde se však vysvětluje, že jediným pravým prostředkem k nalezení Šivova daršanu je ztišení.
191. Má-li loď napjaté plachty, bude zničena bouří. Je však v bezpečí, když je kotva hluboko na dně oceánu. Stejně tak dosáhne džňány ta mysl, která je raději ponořená v hlubině Srdce, než aby se proháněla v dálavách.
191. Mysl rozprostřená ve vnějším světě bude zničená vichrem smyslových objektů, stejně jako když v bouři ztroskotá loď s napjatými plachtami. Moudrostí je ponořit mysl do hlubin a vstoupit do Srdce, kde mysl dosáhne stavu ticha a podobna ponořené kotvě zde pevně spočine.
192. Bezpečně ve (svém) nitru uvěznit mysl – která se snaží uprchnout ven – toť pravý hrdinský skutek zralého aspiranta, který si žádá spatřit v Srdci svrchovaného Pána.
192. Svarúpa – Svrchované – se nachází v Srdci, v příbytku ctnosti. Aby se člověk uschopnil k daršanu této svarúpy, musí v nitru pevně držet ven uhánějící mysl, a to tím, že nad ní nepřetržitě bdí. Vězte, že tohle je pravé hrdinství (dhíra).
Sádhu Óm: Závěr verše lze přeložit také jako: „…spatřit Svrchované, které je Pánem světců.“
(DG) Bhagaván: Myšlenka vystupuje jako objekt a subjekt. Vše zmizí, když je zkroceno samotné já. To postačuje, ale jen pro těch pár, kteří jsou toho schopni…
Já stále zůstává Já, proč by mělo ozařovat jen dhíra (hrdinu)? Označuje toto slovo odvážného člověka? Ne. Dhih je intelekt; rah znamená hlídat, chránit. Takže dhíra je ten, kdo drží mysl sehnutou v nitru, aniž by jí popustil volnosti. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 352)
193. Mysl (tj. pozornost ega) se potuluje vně a poznává jen od sebe odlišné objekty (druhé a třetí osoby). Když si začne všímat své vlastní podstaty, všechny další objekty zmizí a důsledkem prožívání své pravé podstaty (Já) pak také odumře ono klamné já.
193. Když ego – pobíhavá mysl věčně se toulající kolem a vnímající ne-Já objekty – začne neúnavně věnovat pozornost své vlastní podstatě, pak zmírá ohraničený a roztěkaný (doslova zlomkovitý, útržkovitý, čímž se naznačuje nesouvislost smyslového vnímání – pozn. překl.) stav jedince, a to důsledkem poznání své skutečné podstaty, která spontánně a v plnosti září v Srdci, aniž by existovalo cokoli od ní odděleného.
Sádhu Óm: Tento verš jasně učí, že pokud se mysl (první osoba – já) snaží věnovat pozornost sama sobě, tak nejenomže zmizí druhé a třetí osoby, ale zemře i samotná mysl. Máme zde kompletní popis zkoumání „kdo jsem já?“. Je tu uvedena metoda, co se stane během praxe a jaký to bude mít výsledek.
