27. 3. 2021

Guru Váčaka Kovai, verše 174 - 176, Hra ega (III)


Bhagaván 3. Pohleďte! Když má Bůh odpovědnost za celý svět, je směšné, aby si klamný jedinec myslel, že si všechny povinnosti naloží na bedra. Je jako socha, která se zdá, že nese chrámovou věž. Čí je chyba, když cestující ve vlaku, který utáhne ohromný náklad, trpí tím, že nese zavazadlo na hlavě, místo aby jej odložil na polici?

Bhagaván 3. Bůh nese náklad světa. Činnosti klamného jedince, který předstírá, že jsou jeho, lze přirovnat k legračnímu „činu“ sochy na věži chrámu, která napíná síly a šklebí se, jako by ona nesla váhu věže. Když cestující ve vlaku, který snadno utáhne velký náklad, nese své zavazadlo na hlavě a trpí tím, místo aby ho sundal a položil v kupé, tak čí je to chyba?

Michael James: Tento verš se objevuje také jako 17. verš Ulladu Narpadu Anubandham.

Nenajdou se i mezi námi nějací aspiranti, kteří v tomto světě vidí utrpení a snaží se svět napravit či jej dokonce povznést na nebesa? Šrí Bhagaván zde ale odhaluje pošetilost těchto aspirantů a radí jim, aby veškerou svoji péči o sebe a o svět odevzdali Bohu a aby zůstali klidní!

(DG) Bhagaván: Teď dám otázku vám. Když do železničního vagónu nastoupí člověk se zavazadlem, kde ho má?

Návštěvník: Má ho ve svém kupé, nebo v zavazadlovém vozu.

Bhagaván: Takže ho nenese na hlavě nebo na klíně.

Návštěvník: Ne, byl by blázen, kdyby to tak udělal.

Bhagaván: Když říkáte, že ten, kdo drží zavazadlo na hlavě, je blázen, pak tisíckrát bláznivější je nést vaše břemeno, když nastoupíte do duchovního života, ať už je to vičára márga – cesta poznání, nebo bhakti márga – cesta oddané zbožnosti.

Návštěvník: Můžu se ale zbavit všech svých povinností a závazků?

Bhagaván: Tak se podívejte na chrámovou věž. Je na ní spousta soch a v každém rohu je jedna velká. Viděl jste je tam?

Návštěvník: Ano, viděl.

Bhagaván: Teď vám řeknu tohle – ta ohromná, vysoká věž je těmi sochami podpírána.

Návštěvník: Jak by to bylo možné? Co to znamená?

Bhagaván: Když s vámi takto mluvím, mám tím na mysli, že to není o nic víc bláznivější než vás postoj, když říkáte, že musíte nést a postarat se o všechny vaše starosti, břemena, povinnosti atp.

Pán vesmíru nese všechen náklad. Vy si jen představujete, že tak činíte. Všechna svoje břemena můžete předat jeho péči. Cokoli, co musíte udělat, uděláte v pravý čas jako nástroj. Nemyslete si, že něco nemůžete udělat, když nemáte touhu tak učinit. Touha vám nedává sílu to vykonat. Síla náleží Pánu. (Sat Darshana Bhashya, str. 25-26)

 

174. Strach a třes těla, když člověk vstupuje do samádhí, tu je kvůli stále ještě přetrvávajícímu nepatrnému egoistickému vědomí. Když však ego kompletně zmírá, aniž by zanechalo sebemenší stopy, pak člověk přebývá jako nekonečný prostor čirého vědomí, kde převládá jen blaženost a třes skončí.

174. Chvění těla, doprovázené pocitem strachu, které se objevuje, když se člověk pohrouží do meditace, tu je kvůli (zbytkům) egoistického vědomí, které se stále ještě drží. Když kompletně zmírá ego, které existovalo tím, že se drželo formy (těla – pozn. překl.) a člověk přebývá jako čirá expanze, jako prostor vědomí, pak zmizí chvění i strach a bude zakoušen klid.

Sádhu Óm: Zničení ega představuje samo o sobě realizaci Já. Když je tedy zkoumáním odstraňována vazba aspiranta k jeho tělu, pak bude aspirant (ego) cítit, že se blíží smrt, a proto někteří aspiranti prožívají během praxe sádhany strach ze smrti a někdy dokonce i fyzický třes či velké horko. Šrí Bhagaván proto tímto veršem pochyby aspiranta odstraňuje a tyto projevy objasňuje.

(DG) Vzpomínka majora Chadwicka: Poté, co jsem několik měsíců meditoval v přítomnosti Bhagavána, dosáhl jsem jisté úrovně, kde mě přemohl strach. Ptal jsem se na to Bhagavána. Někteří lidé, kteří byli zrovna v hale, měl ujistili, že je to naprosto špatně a úplně absurdní. Ti lidé se vlastně vysmívali mé hlouposti. Ne však tak Bhagaván. Nebyl tím pobavený. Vysvětlil, že to, co zažívalo strach, bylo ego, a že je to tím, že postupně ztrácí svůj úchop. Vlastně to bylo umírání a přirozeně, že bylo odmítané. Bhagaván se mě zeptal: „Kdo má strach? To vše je kvůli návyku ztotožňování těla s Já. Opakovaná zkušenost oddělování od této představy člověka s tímto stavem obeznámí a strach pak sám zmizí.“ (A Sadhu's Reminiscences of Ramana Maharshi, str. 46-47)

 

175. Jediným správným počínáním je přebývat tiše v sebepoznání, jako oceán bez vln, a to úplným vstřebáním ega, když se člověk stočí do svého nitra, aniž by egu dovolil povstat. Tak se zničí iluzorní mentální duch, který se svobodně toulal.

175. Tím nejlepším je zůstávat tichý jako oceán bez vln, s egem zkroceným a soustředěným (na Já) skrze vědomí, jež je prosté chyb šálivého mentálního ducha, který nespoutaně dováděl kolem.

 

176. Stav, ve kterém se ztrácí pocit konajícího a jasně se poznává, že vše je vůli Boha, je správným a silným tapasem. Člověk je zbaven klamu pošetilého ega. To znejte.

176. Vyprostit se z egoistického klamu, které dokonce nezná ani svoji vlastní podstatu, a uvědomit si vzácnou pravdu – prostřednictvím zakoušeného poznání – že vše je božím působením, že „bez Boha se nepohne ani atom“, to je vskutku pravá síla, dosažená prostřednictvím tapasu. Touto praxí docílíte úplného zničení zlého hříchu – pocitu konajícího (kartrutva buddhi).

Michael James: Poslední věta může také znít: Získejte proto takovýto tapas.

 

Další přeložené části