20. 3. 2021

Guru Váčaka Kovai, verše 170 - 173, Hra ega (II)


170. Když ani sám Bůh větru nedokázal pohnout stéblem slámy a Bůh ohně nedokázal spálit stéblo slámy, jak by vůbec mohl běžný člověk něco udělat svojí oddělenou silou ega?

170. Ani bohové Vaju a Agni neměli sebemenší moc pohnout nebo spálit křehké a nepatrné stéblo slámy. Může tedy někdo vykonat jakýkoli čin skrze sílu, která se v něm projevuje jako já? Jak by to bylo možné?

Michael James: Toto přirovnání je odvozeno z Kenopanišady.

Muruganar (DG): V příběhu, který najdeme v Kenopanišadě je vysvětlena skutečnost, že „bez Boha se nepohne ani atom“.

David Godman: Citát v komentáři Muruganara je tamilským příslovím. Příběh, zmiňovaný ve verši a v Muruganarově komentáři, pochází z Kenopanišady, ze třetí a čtvrté části:

Brahma se odělo do podoby jakši, ctihodného starce, aby skupince bohů, rozjásaných svým nedávným vítězstvím, ukázalo, že nemají nijakou vlastní sílu. Džatavéda, bůh ohně (Agni), byl jakšou požádán, aby zapálil kousek slámy, ale neuspěl. Mataríšva, bůh větru (Vaju) měl slámu odfouknout, ale také neuspěl. Nato Indra, král bohů, přistoupil k jakšovi, který zmizel a místo něj se objevila Uma – Šivova manželka. Inda se zeptal Umy, co byl ten jakša zač.

„Bylo to brahma,“ odpověděla Uma, „byli jste pyšní, na jeho vítězství.“

Bohové pak pochopili, že veškerá jejich síla pochází z brahman a že oni žádnou svoji individuální sílu nemají.

 

171. Své sebepoznání mají zastřené iluzí, jsou spoutaní výsledky hříšných činů a trpí, protože pustili ze zřetele Svrchované. Hra ega je pouhopouhý výsměch. Je to jako socha Svrchovaného, která se tváří, že nese věž chrámu.

171. Kvůli zastření, které blokuje džňánu, ztrácejí svoji džňána drišthi (náhled, prýštící z pravého poznání). Silně trpí svázaností ze špatného karmanu, a proto ztrácejí z očí Svrchované. Tyto bytosti povstávají jako já a tančí směšný tanec, který je vyobrazen na věži chrámu, tedy že oni sami jakoby nesou chrámovou věž.

 

172. (SO) Ponesou rozumní cestující ve vlaku svá zavazadla na hlavách, když vlak táhne parní stroj, pro nějž je i těžký náklad věchýtkem slámy?

173. (SO) Když svrchovaná síla, podobna vlaku, svojí pravou podstatou podporuje vše projevené, pak je moudré, aby lidé přenechali břemena (starosti a úzkosti) svého života této nejvyšší síle a byli volní.

David Godman: Muruganar spojil prozaický převod veršů 172 a 173 v jeden.

172. + 173. (DG) Vlak rychle ujede velkou vzdálenost, a to díky síle páry. Bez námahy utáhne těžký náklad, jako by to byl věchýtek slámy. Ponesou rozumní lidé, cestující vlakem, svá zavazadla na hlavách? Stejně tak všemohoucí svrchovaná síla nese všemožná břemena díky své vrozené podstatě. Pro lidi je tedy správné, aby všechna svá přetěžká břemena – množství všelijakých úzkostí – vědomě předali síle vědomí a zůstali bez starostí.

Michael James: Dva výše uvedené verše srovnejte s Kdo jsem já? Verše 171–173 pak shrnuje Bhagaván v následujícím verši.

 

Bhagaván 3. Pohleďte! Když má Bůh odpovědnost za celý svět, je směšné, aby si klamný jedinec myslel, že si všechny povinnosti naloží na bedra. Je jako socha, která se zdá, že nese chrámovou věž. Čí je chyba, když cestující ve vlaku, který utáhne ohromný náklad, trpí tím, že nese zavazadlo na hlavě, místo aby jej odložil na polici?

Bhagaván 3. Bůh nese náklad světa. Činnosti klamného jedince, který předstírá, že jsou jeho, lze přirovnat k legračnímu „činu“ sochy na věži chrámu, která napíná síly a šklebí se, jako by ona nesla váhu věže. Když cestující ve vlaku, který snadno utáhne velký náklad, nese své zavazadlo na hlavě a trpí tím, místo aby ho sundal a položil v kupé, tak čí je to chyba?

Michael James: Tento verš se objevuje také jako 17. verš Ulladu Narpadu Anubandham.

Nenajdou se i mezi námi nějací aspiranti, kteří v tomto světě vidí utrpení a snaží se svět napravit či jej dokonce povznést na nebesa? Šrí Bhagaván zde ale odhaluje pošetilost těchto aspirantů a radí jim, aby veškerou svoji péči o sebe a o svět odevzdali Bohu a aby zůstali klidní!

(DG) Bhagaván: Teď dám otázku vám. Když do železničního vagónu nastoupí člověk se zavazadlem, kde ho má?

Návštěvník: Má ho ve svém kupé, nebo v zavazadlovém vozu.

Bhagaván: Takže ho nenese na hlavě nebo na klíně.

Návštěvník: Ne, byl by blázen, kdyby to tak udělal.

Bhagaván: Když říkáte, že ten, kdo drží zavazadlo na hlavě, je blázen, pak tisíckrát bláznivější je nést vaše břemeno, když nastoupíte do duchovního života, ať už je to vičára márga – cesta poznání, nebo bhakti márga – cesta oddané zbožnosti.

Návštěvník: Můžu se ale zbavit všech svých povinností a závazků?

Bhagaván: Tak se podívejte na chrámovou věž. Je na ní spousta soch a v každém rohu je jedna velká. Viděl jste je tam?

Návštěvník: Ano, viděl.

Bhagaván: Teď vám řeknu to style="margin-left: 75px; margin-right: 75px;"hle – ta ohromná, vysoká věž je těmi sochami podpírána.

Návštěvník: Jak by to bylo možné? Co to znamená?

Bhagaván: Když s vámi takto mluvím, mám tím na mysli, že to není o nic víc bláznivější než vás postoj, když říkáte, že musíte nést a postarat se o všechny vaše starosti, břemena, povinnosti atp.

Pán vesmíru nese všechen náklad. Vy si jen představujete, že tak činíte. Všechna svoje břemena můžete předat jeho péči. Cokoli, co musíte udělat, uděláte v pravý čas jako nástroj. Nemyslete si, že něco nemůžete udělat, když nemáte touhu tak učinit. Touha vám nedává sílu to vykonat. Síla náleží Pánu. (Sat Darshana Bhashya, str. 25-26)

 

Další přeložené části