31. 7. 2020
Guru Váčaka Kovai, verše 14 - 18, Žehnající verše
Část první
Co je pravda – skutečnost?
Žehnající verše
14. Nepopsatelné a bezforemné svrchované brahman se v důsledku mocného a naležitého tapasu (duchovního úsilí, pokání) oceánem obklopené matky Země odělo do skvostné formy a jména sadgurua Šrí Ramany. Dovolme těmto neposkvrněným, čistým chodidlům – bytí-vědomí – přebývat v našich srdcích.
14. Skrze řádný a vznešený tapas (duchovního úsilí, pokání) bohyně Země, obklopené oceány, vznešeně nádherné průzračné brahman převzalo půvabnou formu sadgurua Šrí Ramany. Dovolme jeho neposkvrněným chodidlům – bytí-vědomí – přebývat v našich srdcích.
Michael James: Slova „tapas matky Země“ poetickým způsobem vyjadřují intenzivní touhu po pravdě mnoha zralých aspirantů zde na Zemi. Toto dychtění vede přirozeně ke vtělení Svrchovaného do formy sadgurua, jakým je Šrí Ramana.
David Godman: V angličtině můžeme říci „pozornost nevěnovaná světu“, když máme na mysli, že „lidé světa nevěnují pozornost“. Říká se tomu metonymie (přenos pojmu na základě prostorové či časové shody – pozn. překl.). Zde výraz „bohyně Země, obklopená oceány“ v poněkud literárnější podobě označuje lidi na zemi, nikoli opatrovnickou bohyni Země – Nilamakal.
Sadguru je guru pevně zakotvený v sat, v pravém bytí, který má moc zprostředkovat ostatním svoji zkušenost Já. Tapas představuje intenzivní duchovní praxi, doprovázenou často určitým druhem fyzické askeze, která má za cíl získání nějakého božského dobrodiní či požehnání. Verš říká, že kvůli těm, co vykonávají „řádný a vznešený tapas“, na sebe brahman bere lidskou formu gurua. Brahman neoznačuje nějaké specifické božstvo. Jedná se o védský pojem pro neosobní, absolutní skutečnost.
(DG) V následujícím rozhovoru Bhagaván vysvětlil, jak vlastně funguje proces, nastíněný v tomto verši. Výrazem „asketa (sádhu)“, použitým v otázce, se nemyslí jen hinduistický mnich, který se zřekl světa. Jedná se o osvícenou bytost.
Otázka: Kdy se člověk dostane do společnosti sádhuů?
Bhagaván: Příležitost pobývat ve společnosti sádhuů přijde přirozeně (bez úsilí) k těm, kteří po dlouhou dobu v předchozích zrodech uctívali Boha džapou (opakováním božího jména), tapasem, náboženskými poutěmi apod. Existuje verše od Thayumanavara (tamilského světce a básníka, žil v letech 1705-1744), který poukazuje na totéž:
Kvůli těm, kdož předepsaným způsobem kráčeli po cestě (zbožnosti), uctívali boží podoby, svatá místa a svaté vodní nádrže, se i sadguru vydá na cestu a přijde, aby pronesl jedinečné slovo – ó nejvyšší z nejvyšších!
Bhagaván (pokračuje): Jen ten, kdo má z předchozích zrodů množství niškamja púnjas (zásluh, plynoucích z činů vykonaných bez myšlenky na odměnu či výsledek) získá požehnanou víru v gurua. Takový člověk bude s vírou v guruova slova následovat cestu a dosáhne cíle osvobození. (cit. Z Living by the Words of Bhagavan, str. 220)
15. Já – čiré brahman – které je samo o sobě jednoslabičným slůvkem, září jako střed všech bytostí a objektů, představuje pro tuto Sbírku gurových výroků, která z člověka snímá klam nevědomosti, vznešené a vlídné požehnání.
15. Čirá svarúpa, jedno slůvko, stále existující jako střed všech věcí, představuje vznešené, milost udílející vzývání Guru Váčaka Kovai, jejímž smyslem je džňána, která rozptyluje klam nevědomosti.
Sádhu Óm: Zde se hodí uvést jeden samostatný verš Šrí Bhagavána Ramany: „Jediná slabika září v Srdci navždy jako Já. Kdo ji dokáže napsat?“ Výrazy „jediná slabika“ či „jednoslabičné slůvko“ zde znamenají Já – bytí jsoucí mimo myšlenku, slovo nebo jakékoli vyjádření.
David Godman: „…jedno slůvko, stále existující jako střed všech věcí“ je Já. Tato slova se zřejmě vztahují k prvnímu řádku jednoho ze samostatných Bhagavánových veršů: „Jediná slabika září v Srdci navždy jako Já“
16. Zkušenost našeho vlastního bytí, které je svrchovanou skutečností – samotnou džňánou, září jako mystické ticho a je skutečným Já za neskutečnou první osobou „já“. Nechť absolutní, svrchované Já spočine na našich hlavách jako chodidla (Boha).
16. Átma svarúpa, prvotní podstata, jež je výhradně vědomím, je přímo zakoušena skrze stav úplného ticha (mauna). Kvete a září jako skutečná podstata odraženého (zrcadleného) vědomí (čidabhása), které vytváří falešné já – ego. Tato čirá transcendentální svarúpa, nezbytný podklad, je konečnou skutečností.
David Godman: Čit, čiré vědomí, se liší od čidabhásy, odraženého vědomí. Osobní já z důvodu nevědomosti projektuje svět na plátno čistého vědomí a pak jej vnímá jako vnější a oddělenou entitu. Tomuto neskutečnému zrcadlení se říká čidabhása. Tento termín se obvykle používá k označení neskutečného projevení světa, který je projektován individuálním já, kterému mu zároveň svědčí. Mysl je tím, co tuto projekci vytváří, není tedy něčím, čemu by jen svědčila. Čidabhása je někdy přirovnávána k mysli či egu.
17. Milost gurua Ramany, jehož pravou formou je spánek bez spánku (turíja), představuje pro ty, kdo se stočili do nitra, největší přínos. Je to sladké ovoce, jehož šťávou je svrchovaně čistá blaženost, díky níž v aspirantovi neustále roste záliba (v praxi), zbavuje ho odporu (k praxi) a je čarokrásnou lampou, již není nutno rozsvěcet, přesto vede člověka do Srdce.
17. Formou našeho gurua je skutečnost, která spí v Srdci, aniž by spala. Ramana je sebeosvěcující jas, zářící v Srdci jako překrásná lampa, která nepotřebuje rozsvěcet. Pro ty, kdo v Srdci zakusili splynutí s Ramanou, je Ramana lákavým ovocem, plným sladkého jasu svrchované blaženosti, která, aniž by budila odpor, zapříčiňuje stále rostoucího touhu po sobě samém. Jeho Milost je vskutku pravým bohatstvím.
Sádhu Óm: Milost je zde vyjevena jako totožná s turíja, se skutečnou formou gurua Ramany, který věčně září jako Já Jsem Já, jako sebeozařující Srdce, a nazývá se proto lampou, která nepotřebuje rozsvěcet.
David Godman: Srdce, obvykle psáno s velkým S, je překlad ze sanskrtského hridayam nebo z tamilského ullam. Je to jiné synonymum pro Já, a když je použito tak, jako zde, pak často označuje zdroj, z něhož vzchází veškeré projevení a v němž i mizí.
(DG) Bhagaván: Srdce není fyzické, je duchovní. Hridayam znamená hrit plus ajam a znamená to „tohle je střed“. Odtud vycházejí všechny myšlenky, díky němu (na něm) existují a v něm jsou rozpouštěny. Myšlenky představují obsah mysli a utvářejí vesmír. Srdce je centrem všeho. V Upanišadách je řečeno, že je to brahman: „Tatova imani bhutani jayante...“ (místo, z něhož vstupují bytosti do existence). To je Srdce. Srdce je brahman. (Talks with Sri Ramana Maharshi č. 97)
Sádhu Óm: Pro následující verš existují dvě možné verze překladu:
18/1. Šrí Ramana, můj mistr, se mě zmocnil, ničíc bídu, způsobenou mojí nepozorností k Já. Jeho totožnost s džňánou (poznáním) je jeho krásou a jeho skutečná forma se nachází v dálavách mimo připoutanost a oddělenost. Jeho chodidla jsou dokonalým vzorem pro všechna ponaučení Pravdy.
18/2. Šrí Ramana, můj mistr, se mě zmocnil, ničíc bídu, způsobenou mojí nepozorností k Já. I když oplývá nádherou džňány a zřeknutí se, jeho skutečná forma se nachází v dálavách mimo připoutanost a oddělenost. Jeho chodidla jsou dokonalým vzorem pro všechna ponaučení Pravdy.
18. Bhagavánovo srdce je prosté připoutanosti a oddělenosti. Je svarúpou, která má nádheru zřeknutí se, což je džňána. Ukončí žal, způsobený zapomětlivostí na Já. Ovládnul mě a vzal mě na své panství. Jeho chodila jsou dokonalým vzorem všech charakteristických znaků pravdy.
(DG) Bhagaván: Zřeknutí se a realizace jsou jedno a totéž. Jsou to jiné aspekty stejného stavu. Vzdát se ne-Já je zřeknutí se. Spočívání v Já je džňána čili seberealizace. Jedno představuje „negativní“ a to druhé „pozitivní“ aspekt téže a jediné pravdy. (Day by Day with Bhagavan, 2. 1. 1946)
