24. 11. 2023
Dopisy z Ramanášramu - 95 - Telugu venba
Dopis č. 95 z 15. 2. 1947
Časopis Thjági vydal minulý měsíc recenzi knihy tamilských zpěvů, které vyšly nedávno pod názvem Tiručuli. Recenze, kvůli srovnání, obsahovala tři verše z knihy Tiručuli Venba Andadhi. Chtěla jsem si recenzi přečíst, ostatně sarvadhíkari (správce ášramu) mi to doporučil, a tak jsem si asi před deseti dny ten časopis od Bhagavána vypůjčila.
Venba představuje poezii s dvojím významem. Protože chválí Bhúmínáthu (Šivu), je příjemné slyšet zpěv těchto veršů.
Zrovna jsem seděla v hale, zahleděná do časopisu. Bhagaván pocítil, že nedokáži veršům porozumět, a tak mi jádro těch tří veršů objasnil následovně: „Bhúmínátha je jméno boha v chrámu v Tiručuli a Sahadža Valli je jméno bohyně. Tento místní zbožný zpěv (púrána) je obsažen ve Skanda Púráně pod jménem Tirisulapura Mahátmjam. Význam zpěvu je tento:
Ó, Bhúmínátho! Všichni bohové na nebesích tě velebí jako hrdinu bez bázně a hany, protože jsi sám a bez pomoci kohokoli jiného zvítězil v boji proti démonu Tripurovi. Jsi Ardhanaríšvara – napůl muž a napůl žena. Jak bys potom nemohl zvítězit nad Tripurou, když tě podporuje bohyně Sahadža Valli? Levá strana tvého těla je ona sama. Můžeš natáhnout luk bez její pomoci?
Tak jak jsi – ve formě hory – jsi nehybný. Můžeš něčeho dosáhnout bez pomoci bohyně Šakti (energie)? Není správné říkat, že jsi jako hrdina sám a bez pomoci. Bez pomoci Sahadža Valli ničeho nedosáhneš.“
Bhagaván pak ve zbožné extázi dodal: „To je další smysl verše. V oněch spisech ale existují i jiné významy.“
Původně to vypadalo, že knihu Venba Andadhi dostaneme od vydavatele časopisu až druhého dne. Když jsem však přišla do ášramu odpoledne o půl třetí, Bhagaván mi řekl, že kniha už dorazila.
Když jsem si knihu vzala, abych si ji prohlédla, Bhagaván mi s humorem povídá: „Najána začal skládat venbu v sanskrtu, ale básnické metrum se neshodovalo, tak toho nechal, protože zjistil, že metrum je mnohem těžší nežli árja vritta (jiný druh básnického rytmu). Sám prohlásil, že je to Sukla Čandas. Jako první složil verše Unnathi Nalubadhi sanskrtském venba metru, ovšem rytmus pořád nebyl správný. Já sám jsem opravil jenom sloku mangala (úvodní žehnající). Narasinga Rao pak složil verše v telugu, ale také se to moc nepovedlo.“
„To je možná tím, že v telugu neexistuje žádné vhodné metrum,“ povídám.
„Ano, je to tak! Je to docela obtíž. Mohl bych to napsat, ale nějak jsem to neudělal.“
Lítostivě jsem se zeptala: „Bhagaván už nadobro přestal skládat verše v telugu?“
„Můžete to udělat vy sama,“ odpověděl Bhagaván, „když vám řeknu počty řádků. Proč bych to měl dělat já?“
„Já však neznám ani běžné metrum. Jak bych si mohla poradit s tímto? Sám říkáte, že si s tím neporadil ani Najána. Kdo by to pak mohl zvládnout? Musí to napsat sám Bhagaván. Bhagavánova díla ve formě súter jsou nesmírně povedená. Prokažte nám svoji přízeň,“ žádala jsem vážně Bhagavána.
Bhagaván neřekl ani slovo a mlčel. Cítila jsem zklamání a s knihou jsem odešla domů.
Další tři dny jsem se pak do haly nedostala. Když jsem přišla čtvrtého dne, Bhagaván mi podal kousky papíru a povídá: „Onehdy jsme mluvili o venba metru v telugu. Den nato jsem v telugu napsal tyto tři verše a přeložil je do tamilštiny. Podívejte se. Pomalu, velmi pomalu se dají zpívat v Sankarabharana rytmu.
„Mohl byste nám složit nějaké další verše v podobném duchu?“ prosila jsem.
„Stačilo,“ odpověděl Bhagaván. „V telugu žádné vhodné metrum neexistuje. Lidé by se tomu smáli! Není to ani vhodné téma na psaní veršů. Jsou to obyčejná slova.“
„Bhagavánova řeč žádné zvláštní téma nevyžaduje,“ odpověděla jsem. „Vše, co z jeho ústa plyne, je veledůležité a jsou to Védy samy o sobě. Pokud v telegu žádné vhodné metrum neexistuje, proč by Bhagaván nemohl jedno vytvořit?“
Muruganar mě podpořil slovy: „Když Bhagaván tu a tam něco podobného složí, jistě to v patřičný čas získá svůj význam. A když by se v telugu objevilo nové metrum, nebylo by to velkým přínosem?“
Bhagaván neodpověděl. Ty tři verše jsem si zapsala do svých záznamů.
