7. 10. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 35 - Nemoc
Dopis č. 35 z 2. 2. 1946
Před dvěma lety, kdy do ášramu přišel náš starší bratr, tu pobýval Manne Venkataramayja, soudce na penzi. Vypadalo to, že byl před nějakou dobou nemocný, pak se vyléčil, ale ne úplně. Bhagaván naslouchal podrobnostem jeho onemocnění od časného rána až do půl deváté a řekl: „Tělo samo je vlastně nemocí! Když tělo onemocní, znamená to, že onemocněla původní nemoc. Pokud opravdu chcete, aby vás tato nová nemoc neobtěžovala, musíte ponejprv užít léku nutného k (odstranění) původního onemocnění, takže ta druhá nemoc – tedy nemoc nemoci – vás neovlivní. Nač se starat o druhotnou chorobu? Místo toho se snažte nalézt způsob, jak se zbavit prvotní nemoci. Dovolte proto tomuto novému onemocnění, aby si šlo svojí cestou a uvažujte o léku na původní nemoc.“
Nedávno se stalo něco, co to objasňuje. Višvanatha Brahmačari přeložil ze sanskrtu do tamilštiny prózu Trisulapura Mahatmyam. Stoupenci jej k tomu vyzvali a povzbuzovali ho. Když s překládáním končil, Bhagaván lehce onemocněl. Višvanatha měl obavy, že pokud by Bhagaván knihu pročítal, aby ji redigoval, příliš by jej to namáhalo, a proto byl Bhagavánovi utajen fakt, že je kniha připravována k tisku. Předtím, než se Bhagaván zcela uzdravil, potkal jednoho dne Višvanathana a zeptal se ho: „Jak jste daleko s překládáním Mahatmyam?“
Neschopen Bhagavánovi zalhat, Višvanatha přiznal, že překlad dokončil.
„Tak proč jste mi ho nepřinesl?“ ptal se Bhagaván.
Višvanatha odpověděl, že to neudělal kvůli Bhagavánově slabosti.
„No to se podívejme! Když mé tělo není v pořádku, vadí mi to? Ať si má své trable. Já si z toho nic nedělám. Jsem svobodný. Přineste překlad a já jej projdu. Když bude toto tělo nějakou službu potřebovat, všichni zdejší lidé se mu budou věnovat. Přineste tu knihu,“ pověděl Bhagaván.
Višvanatha neměl jinou možnost, než knihu přinést a předat ji Bhagavánovi. Bhagaván ji okamžitě prošel, pracoval dokonce i v noci za pomoci stolní lampy. Jeho tělesné potíže do práce nezasahovaly.
