2. 10. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 34 - Knihy
Dopis č. 34 z 1. 2. 1946
Bylo to v roce 1944, když jednoho rána přistoupil k Bhagavánovi nějaký stoupenec s prosbou a povídá: „Bhagaváne, rád bych studoval knihy a našel cestu, díky které dosáhnu mukti (spásy, osvobození). Neumím ale číst. Co mám dělat? Jak dosáhnu spásy?
Bhagaván odpověděl: „Záleží na tom, že jste negramotný? Stačí, když poznáte vaše vlastní Já.“
„Všichni tady čtou knihy, ale já nemohu. Co mám dělat?“ pokračoval stoupenec.
Bhagaván ukázal rukou na stoupence a říká: „Co si myslíte, že kniha naučí? Vidíte sebe a pak vidíte mě. Jako byste se ptal sebe, jestli se vidíte v zrcadle. Zrcadlo ukazuje jen co má před sebou. Když si umyjete tvář a podíváte se pak do zrcadla, tvář se zdá čistá. Pokud by vám zrcadlo ukázalo špínu, začnete se znova mýt. Kniha dělá to samé. Studujete-li knihu po uvědomění Já, snadno všemu porozumíte. Čtete-li ji před realizací Já, spatřujete všude spousty chyb. Kniha vám sděluje: ‚Nejdříve dej do pořádku sám sebe a pak se starej o mě.‘ To je vše. Nejdříve poznejte vaše Já. Nač se trápit učením ve všech těch knihách?“
Stoupence to uspokojilo a povzbuzený odešel.
Další stoupenec, který měl dost kuráže, aby se ptal na podobné věci, pokračoval v rozhovoru a povídá: „Bhagaváne, to jste mu dal zvláštní vysvětlení.
„Co je na tom zvláštního?“ odpověděl Bhagaván. „Všechno je to pravda. Jaké jsem četl za mlada knihy? Co jsem se naučil od jiných? Neustále jsem byl ponořen do meditace. Až po nějakém čase přinesl Palanisvámí od různých lidí spousty knih o Védántě a četl jim je. Při čtení nadělal spousty chyb. Byl už vyššího věku a nebyl příliš sečtělý. Byl však dychtivý čtení. Měl ve zvyku studovat s houževnatostí a zbožnou víru. V důsledku toho byl šťastný. Takže když jsem ty knihy otevřel, abych si je přečetl a řekl mu, co v nich je, zjistil jsem, že všechno, co v nich bylo zapsáno, jsem už sám zakusil. Překvapilo mě to. Byl jsem zvědavý: ‚To je všechno? V těch knihách je už o mě vše napsáno?‘ Tak to bylo u každé z těch knih. Cokoli tam bylo napsáno, to jsem již zažil, takže jsem v momentě porozuměl textu. Co zabralo Palanisvámímu dvacet dní četby, jsem přečet ve dvou dnech. Palanisvámí pak knihy vrátil a přinesl jiné. Tímto způsobem jsem poznal vše, co bylo v těch knihách napsáno.“
Jeden ze stoupenců povídá: „Možná je to důvod, proč Šivapakasam Pillai při psaní životopisu Bhagavána jej na začátku označuje jako? ‚ten, kdo je brahma džňánin (znalý brahman), aniž by znal slovo brahman‘.
„Ano, ano. To je správně,“ odsouhlasil Bhagaván. „Proto se říká, že před studiem knih by měl člověk poznat sám sebe. Když je poznání sebe, bude poznáno, že vše, co je v knihách napsáno, je jen souhrn toho, co člověk sám skutečně prožil. Pokud člověk své Já nezná, ale studuje knihu, pak vidí spoustu chyb.“
„Můžou to dělat všichni jako Bhagaván? Četba knih člověku přinejmenším napomůže napravit jeho nedostatky,“ odpověděl stoupenec.
„Je to tak,“ povídá Bhagaván. „Netvrdím, že četba knih nepředstavuje žádnou pomoc. Jen jsem řekl, že si negramotní lidé nemusí myslet, že kvůli své negramotnosti nikdy nedosáhnou spásy a nemusí být proto sklíčení. Viděli jste, jak byl sklíčený, když se mě ptal. Byl by ještě více smutný, když by se mu podstata věci řádně nevysvětlila.
