21. 9. 2025
Dopisy z Ramanášramu - 108 - Kytice pravidel
Dopis č. 108 z 9. 4. 1947
Včera ráno dorazila ze státu Andhra Pradéš skupinka stoupenců a už krátce po příjezdu se začala Bhagavána vyptávat:
Dotaz: Bhagaván nás vždy učí, abychom poznali sami sebe. Měl by nás ohledně tohoto poznání laskavě poučit a požehnat nám.
Bhagaván: Laskavost je přítomna stále. Měli byste prosit o něco, co tu není, a ne žádat to, co je stále zde. To je vše.
Někdo jiný se zeptal: Ve védských zpěvech, které se tu denně přednášejí, se říká: „Thašja sikhaja madhje paramátma vjavašthitháha“. Co je to sikhaja madhje (uprostřed vrcholku hory)?
Bhagaván: Sikhaja madhje znamená „ve středu hory ohně“. Neznamená to „v chomáči vlasů Véd“. Myslí se tím, že paramátman sídlí ve středu ohně poznání, stvořeného ve víru Véd.
Dotaz: V jaké asáně (pozici) Bhagaván obvykle sedí?
Bhagaván: V jaké ásaně? V ásaně Srdce. Má ásana je všude, kde je příjemně. Říká se tomu šukhásana – ásana štěstí. Ásana Srdce je plná míru a poskytuje štěstí. Kdo se v ní usadili, žádnou další ásanu nepotřebují.
Někdo jiný se zeptal: Bhagavadgíta říká: „sarva dharman parithjája mamékam sáranam vrája“ (odlož veškerou dharmu (spásné chování) a hledej útočiště ve mně). O jaké spásně konání (sarva dharman) se jedná?
Bhagaván: Sarva dharman znamená „veškeré spásné konání světa“. Parithjája znamená „zbavení se tohoto konání“. Mamékam je mě – jedinému Já a sáranam vrája je najít ochranu.
Dotaz: Ve Šrí Ramana Gítě se vyskytuje výraz „hridaja granthi bhédánam“ (rozetnutí uzlu ega). Co se tím myslí?
Bhagaván: Říkám tomu odejití, zánik, vyhasnutí všech tužeb, zničení ega – já, zničení osobnosti, zničení mysli a podobně. Všechny výrazy znamenají jediné – mano násam (zničení mysli) a to je hridaja granthi bhédánam. Totéž se dá označit i slovem džňánam – je to jiný výraz pro poznání.
Když se tento rozhovor začal, jeden ze sloužících zapnul větrák. Zdálo se mu, že je v hale dusno. Bhagaván větrák vypnul se slovy: „k čemu to je?“ Otočil se k nejbližším a povídá: „Podívejte, mnoho lidí se ptá, jak někdo, kdo se stal džnáninem, může být i nadále činný. V dávných časech se na tuto otázku odpovídalo přirovnáním k hrnčířskému kruhu. Hrnčířský kruh se točí stále dokola a dá vzniknout hrnci. Ale i když je hrnec vyroben, kruh se ještě nějakou dobu otáčí. Dnes můžeme použít jako příklad elektrický ventilátor. Vypneme ho, ale jeho otáčivý pohyb se hned nezastaví. Podobně se to má i s dňáninem. Neopouští fyzické tělo, dokud činnosti, tělu souzené, nejsou hotové.“
Náhle za mými zády začalo žvatlat asi osmi měsíční dítě: „Thatha, thatha.“ Když Bhagaván uslyšel tato roztomilá slova, zvedl hlavu a ptal se, kdo to byl.
„To je náš drobeček Mangalam,“ odpověděla jsem.
Bhagaván má děti velmi rád. „To je ona? Myslel jsem, že to bylo nějaké starší děvče. Opravdu už říká ‚thatha, thatha‘?
Dítě dál žvatlalo: „Thatha, thatha.“
Bhagaván k těm, co u něj seděli nejblíž, povídá: „To je zajímavé! Dítě jako první slovo řeklo ‚thatha‘, což znamená ‚than than“. Thanthan je její vlastní já. Označuje také naši mysl. Slovo já se automaticky objevuje jako první. Až pak se vyslovují slova ty, on atd., stejně jako všechna další slova následujíc slovo thatha, jako u této malé holčičky. Až po objevení se pocitu já (aham – ego) následují další pocity.“
Bylo skoro 9 hodin ráno, a tak Krišnasvámí zapnul rádio, aby se mohl seřídit přesný čas. Když hodiny v rádiu odbily devět, rádio se rozloučilo slovy: „namasté všem“.
Bhagaván se usmál a řekl: „Hlasatel říká ‚namasté všem‘, jako kdyby on byl od těch ‚všech‘ odlišný. Není i on jedním ze ‚všech‘? Znamená to, že zdraví i sám sebe. Neuvědomuje si to. Je to zvláštní věc.“
