28. 5. 2025
Dopisy z Ramanášramu - 105 - Kontrola spánku, stravování a konání
Dopis č. 105 z 6. 4. 1947
Včera se nějaký stoupenec Bhagavána zeptal: „Svámí, aby člověk zkoumal své já, musí meditovat. Když však sedím v meditaci, tak usnu. Co mám dělat? Existuje nějaká možnost nápravy?“
Bhagaván odpověděl: „Ze všeho nejdříve se naučte být vzhůru, když bdíte. Až pak se zabývejte spánkem. Dokonce i když jsme vzhůru, tak sníme o spoustě věcí. Musíme se naučit hlídat sami sebe během bdění. Snem je vše, co kolem sebe vnímáme. A z tohoto snu o světě se musíme probudit.“
Stoupenec reagoval: „Sádhana vyžaduje pečlivost. Když se rozhodnu vyzkoušet v sádhaně nějakou metodu, tak usínám. Mohl by mi Bhagaván laskavě říct, jak tuto ospalost překonat?“
„Ze všech překážek a rozptýlení na cestě (avarana vikšhépas) je prvotní překážkou spánek,“ odpověděl Bhagaván. „Jak to jenom jde, tak se musíme snažit mu nepodlehnout. Musíme zkoumat proč usínáme, musíme mít kontrolu nad jídlem, našimi činnostmi atd. a uvědomovat si, že to nejsme my, kdo je ospalý, ale že také nemá smysl se přemáhat, když se nám chce spát. Chce se nám spát, když zrovna baštíme dobrotu? Teprve až když si sedneme k meditaci, tak nám začne klesat hlava. Hodila by se nějaká šňůrka, kterou bychom si přivázali vlasy zezadu ke hřebíku na zdi. Až když nám hlava zaklimbá, tak se vzbudíme. Má taková meditace smysl? Na spánek si velmi dobře pamatuji ze svého mládí. Jakmile začalo vyučování, měl jsem co dělat, abych neusnul. Uvázal jsem si nit k hřebíku na zdi za mnou a nit pak přivázal k vlasům. Když mi hlava klesla, nit mě zatahala za vlasy a já jsem se vzbudil. Jinak by to byl učitel, kdo by mi zakroutil uchem a vzbudil mě,“ dovyprávěl se smíchem Bhagaván.
„Není možné, že si Bhagaván všechny tyhle historky vymýšlí, když nám je říká?“ zeptal se Muruganar.
„Ale kdepak! Je to pravda,“ reagoval Bhagaván. „Dělal jsem to proto, že jsem se bál učitele, který by mě potrestal, že nenaslouchám. Tak to tehdy u mě chodilo. V prvních dnech po mém příchodu k Arunáčale, když jsem zavřel oči, jsem se ponořil do meditace tak hluboko, že jsem stěží rozeznal, jestli je den, nebo noc. Kdykoli jsem otevřel oči, ptal jsem se na to sám sebe. Nejedl jsem a nespal. Když se hýbete, potřebujete jíst. Když jíte, potřebujete spát. Pokud jste bez pohybu, pak spánek nepotřebujete. K udržení života stačí jen ždibec jídla. Taková byla má zkušenost. Pokaždé, když jsem otevřel oči, mi někdo nabídl nějakou tekutou stravu. To bylo všechno. Ale přeci jen ještě něco – pokud člověk není zcela pohlcen v koncentraci, kde se mysl ani nehne, pak není možné se úplně obejít bez jídla a spánku. Jsou-li tělo a mysl zapojeny do běžných životních aktivit a vy se jídla i spánku vzdáte, tělu to rozhodně neprospívá. Proto je třeba zdůraznit, že omezení jídla a aktivit (pohybu) je k probuzení ducha nezbytné. Velikáni ducha omezili svůj spánek na holé minimum. Nemůžou proto svým časem plýtvat, ale využijí jej k dobrým skutkům. Říká se, že je vhodné jít spát v deset večer a vstávat ve dvě ráno. Znamená to, že čtyři hodiny spánku stačí. Jiní zase tvrdí, že čtyři hodiny nestačí, že by se mělo spát šest hodin. Znamená to, že se spaním a jídlem se to nemá přehánět. Pokud se ale chcete spánku či jídla úplně zbavit, mysl se jich nepustí. Sádhak by měl vše postupovat umírněně,“ zakončil Bhagaván.
Proto se v Bhagavadgítě píše: Jóga není pro ty, kdo přespříliš jí, nebo naopak drží přísné půsty. Není pro ty, kdo stále spí, nebo si spánek ustavičně odpírají. Ti, co se krotí v jídle i v zábavě, kdo se ovládají v činnostech, spánku a bdění, tak jen u těch ničí jóga všechna utrpení.
