30. 5. 2025
Ádi Šankara - Átma Bódha
Překlad: David Dostál, zveřejněno na www.advaita.cz
Átma-bódha neboli Poznání Já je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja, nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je tradičně přikládána vysoká hodnota. Tento text přeložil ze sanskrtu do tamilštiny i Ramana Maháriši (resp. opravil existující tamilský překlad).
Poznámka k českému překladu
Při překladu jsem vycházel primárně z originálu, tak jak je obsažen v sebraných spisech Ádi Šankaráčárji z roku 1910 (existuje novější vydání z 80. let, kde by měly být nějaké opravy, ale to se mi nepodařilo bohužel sehnat). V některých místech jsem zvolil čtení podle jiné verze textu. Taková místa jsem vždy vyznačil. Snažil jsem se spíše o doslovnější překlad a velké množství termínů jsem ponechal v sanskrtu v závorkách. Věřím, že to pomůže hlubšímu pochopení textu těm, kdo jsou již nějak obeznámeni s učením advaita-védánty. Jinak bohužel prakticky každý překladatel volí jiný způsob překladu těchto termínů a čtenář, si tak ani nemusí všimnout, že jde o tentýž termín (viz např. buddhi bývá překládáno jako intelekt, rozum, rozmysl, mysl apod.).
K některým veršům jsem připojil krátký komentář. Mým úmyslem ovšem není vyložit smysl textu, ale spíše poukázat na různé možnosti čtení, dovysvětlit případné termíny a podat informace ke kontextu. Jsem pevně přesvědčen, že nemá smysl, aby překladatel doplňoval k textu vlastní úvahy (případně mnoha slovy shrnoval to, co řekl autor), protože jednak to mne samotného nebaví a za druhé to podkopává smysl studia původních pramenů.
Existují zhruba dvě verze textu Átma-bódhy, které se liší v pořadí veršů. Zde jsem se přidržel toho, který je ve sebraných spisech, v edici připravené P. N. Menonem a ve verzi, kterou přeložil Ramana Maháriši.
V mnoha anglických překladech se běžně setkáme s překlady jednotlivých slov. V tomto překladu jsem se toho též přidržel, ale nutno uznat, že to lépe funguje v angličtině než v češtině. Bojoval jsem s tím, jestli jednotlivá slova překládat gramaticky přesně. Sanskrt má stejně jako čeština pádové koncovky, ale jednotlivé gramatické vazby nejsou spojeny se stejnými pády jako v češtině (podobný problém je s kompozity, se slovesy apod.). Kdybych ovšem přeložil každé jednotlivé slovo samostatně gramaticky přesně, vznikne nesrozumitelná směs. Proto jednotlivá slova překládám spíše s ohledem na jejich význam ve výsledném českém překladu.
Při přepisu originálu používám mezinárodní standard IAST. V textu samotném pak přepisuji sanskrt foneticky do češtiny.
Za konzultace překladu bych chtěl poděkovat Gábině Juhásové. Za korektury pak patří díky Janě Mikšíčkové a Martinovi Vinklerovi.
David Dostál
Pozn LH: Při zveřejnění zde na webu jsme z důvodu čtivosti vynechali přepisy a překlady sanskrtských výrazů. Zájemce o kompletní text jej najde zde:
www.advaita.cz/wcd/e-knihy/tradicni-advaita/shankara-atmabodha/sankaracarja_-_atmabodha.pdf
1. Toto (pojednání o) poznání Já (átma-bódha) je nabídnuto těm, kteří sebe-disciplínou zničili své hříchy (pápa), jsou klidní, překročili vášně (a) touží po osvobození.
2. V porovnání s ostatními duchovními praxemi je poznání (bódha) jediným přímým prostředkem k osvobození (mókša). Jako (není možné) vařit bez ohně, není možné dosáhnout osvobození (mókša) bez poznání (džňána).
Komentář D. D.: Přímo (sákšát) může znamenat jednak přímou zkušenost, ale také to může znamenat „v tomto životě či v tomto těle“. Celá věta by pak znamenala „V porovnání s ostatníma duchovními praxemi je poznání jediným prostředkem, jak dosáhnout osvobození (již) v tomto životě.“ Mnoho ostatních duchovních tradic totiž slibuje osvobození až v některém z příštích zrození. Oba překlady dávají smysl, ale z kontextu (viz další verš) bych se přiklonil k prvnímu.
3. Vykonávaní činů či rituálů (karma) není protikladem nevědomosti (avidjá), a proto ji nemůže odstranit. (Avšak) poznání (vidjá) odstraní nevědomost (avidjá), jako světlo odstraní temnotu.
4. Kvůli nevědomosti vypadá Já (átman) jako oddělené, ale když je (nevědomost) zničena, (ukáže se jako) jediné (kévala), zářící samo o sobě jako slunce, když odejdou mraky.
Komentář D. D.: Slovo avaččhinna, které zde překládám jako oddělené, nejde snadno přeložit jedním slovem. Znamená také omezené, vymezené či konkretizované. Je to něco, co můžeme nějak vymezit, určit, případně tomu přikládat nějaké vlastnosti apod. V angličtině je tento termín překládán jako „finite“ (konečné).
5. Člověk (džíva) pošpiněný nevědomostí se dokonale očistí díky snaze o poznání (džňánaabhjása). Když toho dosáhne, poznání (džňána) samo zemře, jako jsou zbytky mýdla (odstraněny) vodou.
6. Sansára je jako sen, plný touhy (rága), odporu (dvéša) apod. Po určitou dobu vypadá jako skutečná, (ale) při prozření (se ukáže, že) neexistuje (asat).
7. Jako stříbro perleti (vypadá pravé), tak i svět se jeví jako skutečný do té doby, než je poznáno nedvojné brahman, základ všeho.
8. Vznik, existence i zánik světů se děje v nejvyšším Pánovi (paraméšvara) jako se bubliny (objevují) na vodě.
9. Jako náramky a další (šperky) existují ve zlatě, tak rozličné individuální bytosti existují ve věčném Bohu (Višnu), jehož podstatou je vědomí (čit) a bytí (sat).
10. Pán smyslů je jako všeprostupující prostor. (Když je) překryt rozličnými omezujícími atributy (upádhi), zdá se kvůli jejich rozdílům, jako (by byl) mnohý, (ale) jakmile zaniknou, (ukáže se jako) jediný (kévala).
Komentář D. D.: Hršíkéša je doslova „Pán smyslů“, je to ale také jméno boha Višnua či Kršny. Upádhi je filosofický termín védánty. Doslova by se dal přeložit jako „omezení“. V kontextu védánty je to cokoli, s čím mylně identifikujeme brahman nebo vlastní Já. Třeba tělo, mysl apod. jsou všechno upádhi.
11. (Rozdíly) jako jsou různé druhy zrození (džáti), jména (náma), životní stádia (ášrama) atd. jsou pouze přikládány Já (átman) prostřednictvím různých omezujících atributů (upádhi) jako jsou (různé) chutě, barvy atd. (přikládány) vodě.
Komentář D. D.: Džáti znamená doslova zrození, avšak v přeneseném slova smyslu odpovídá našemu termínu „kasta“. Ortodoxní hinduismus rozlišuje velké množství kast (kasta hrnčířů, hudebníků atd.), které často mají i mnoho regionálních variant. Všechny tyto džáti jsou pak rozděleny do čtyř hlavních varn: bráhmani (kněží), kšatrijové (válečníci a vládci), vaišjové (obchodníci, řemeslníci apod.) a šúdrové (služebníci). Kromě tohoto rozdělení společnosti na varny se rozdělují ještě čtyři životní údobí (ášrama), kdy každému odpovídá asi 20–25 let: student (brahmačárin), hospodář (grhasta), poustevník (vánaprastha) a světec (sannjásin). Dohromady se tomuto členění společnosti říká varna-ášrama-dharma. V některých verzích tohoto textu je džáti-náma-ášrama (zrození, jméno, životní stádium) nahrazeno džáti-varna-ášrama.
Příklad s vodou je v advaita védántě častý. Voda sama o sobě nemá chuť ani barvu, ale pokud do ní přidáme modrou barvu, bude vypadat modře. Pokud do ní dáme citrón, bude chutnat citrónově. Ale voda samotná nemá tyto vlastnosti. K ilustraci stejného principu se někdy používá též příklad s krystalem, který vypadá jako by byl červený, pokud je vedle něj položen květ ibišku. Viz také verš 15.
12. (Hrubé) tělo je vytvořené paterou kombinací živlů, (získané) nahromaděním karmy (a) je nazýváno místem prožívání radosti a utrpení.
Komentář D. D.: Paterá kombinace (paňčíkarana) je opět odborný termín védánty. Každý živel na hrubé fyzické úrovni neobsahuje jenom sám sebe, ale zároveň i všechny ostatní, které jsou v něm v menším poměru. Země obsahuje 1/2 země + 1/8 vody + 1/8 ohně + 1/8 vzduchu + 1/8 = prostoru. Toto rozdělení se označuje jako paňčíkarana, protože pět hrubých živlů vznikne na základě pěti různých kombinací jemných živlů. Jemné živly nejsou takto kombinované, viz další dvojverší. Podrobně také viz Ádi Šankaráčárja: Tattvabódha, komentáře Svámí Tédžómajánanda (překl. M. Vinkler). Advaita.cz 2013, str. 101 an. (9.5.).
13. Jemné tělo se skládá z pěti druhů životní energie (prána), mysli (manas), rozmyslu (buddhi) a deseti orgánů (pět orgánů vnímání a pět orgánů činnosti). Pochází z živlů bez patera kombinací (tj. z jemných živlů) a je prostředkem k prožívání (bhóga).
Komentář D. D.: Orgány vnímání a činnosti neboli indrija zahrnují pět orgánů vnímání (buddhíndrija či džňánéndrija): zrak (čakšu), sluch (šrótra), čich (ghrána), chuť (rasana) a hmat (tvač); a pět orgánů činnosti (karméndrija): řeč (vák), uchopování či ruce (páni), pohyb či nohy (páda), vylučování (páju) a pohlavní orgány (upastha). Viz také Ádi Šankaráčárja: Tattvabódha, komentáře Svámí Tédžómajánanda (překl. M. Vinkler). Advaita.cz 2013, str. 50 an. (5.2), kde jsou definovány detailněji.
Indrija se někdy překládá jako „smysly“, což je ale v tomto kontextu jen polovina významu (naše smysly odpovídají pouze orgánům poznávání). V tomto textu jsem proto zvolil překlad „orgány (vnímáni a činnosti)“, protože je důležité, že nejde pouze o pasivní smysly, ale i o aktivní „orgány činnosti“.
14. Jemné tělo se skládá z pěti druhů životní energie (prána), mysli (manas), rozmyslu (buddhi) a deseti orgánů (pět orgánů vnímání a pět orgánů činnosti). Pochází z živlů bez patera kombinací (tj. z nevědomosti, která je bez počátku a kterou nelze vysvětlit (anirváčja), je nazývána příčinným tělem (kárana-upádhi). Pochop, že skutečné Já (átman) je odlišné od těchto třech omezujících atributů (upádhi).
Komentář D. D.: Tři omezující atributy (upádhi) jsou tři těla: tj. hrubé tělo, jemné tělo a příčinné tělo.
15. Tak jako krystal (vypadá modře) při kontaktu s modrou látkou, tak čiré Já (átman) díky kontaktu s pěti obaly (paňča-kóša) apod., (vypadá) jako by s nimi bylo totožné.
16. Člověk by měl oddělit v usebrání (jukta) slupky těl (vapus), obalů (kóša) atd. od čirého (šuddha) vnitřního Já (átman) jako (když oloupe) zrnko.
17. Vždy vše prostupující Já (átman), není všude zjevně patrné (dosl. nezáří všude). V průzračném (svačča) rozmyslu (buddhi) bude zářit jako odraz slunce na vodě.
18. Já (átman) je odlišné od těla, od orgánů vnímání i činnosti (indrija), od mysli (manas), rozmyslu (buddhi) i prakrti. Je třeba pochopit, že Já (átman) je vždy jako král svědkem jejich činností.
19. Stejně jako měsíc vypadá jako by se pohyboval, i když (ve skutečnosti) se pohybují mraky, tak Já (átman) vypadá jako činitel, když (ve skutečnosti) pracují orgány (poznávání a činnosti).
20. Díky síle Já (átma-čaitanja) vykonávají tělo, orgány poznávání a činnosti (indrija), mysl (manas) (a) rozmysl (dhí, tj. buddhi) své činnosti, stejně jako lidé (vykonávají své činnosti) díky světlu slunce.
21. Jako jsou nebi (přikládány vlastnosti jako) modrost atd., (které ve skutečnosti nemá), tak kvůli nerozlišování jsou neposkvrněnému Já (átman), jehož přirozeností je existence (sat) a vědomí (čit), přikládány činnosti těla, orgánů vnímání a činnosti (indrija) a gun.
22. Kvůli nevědomosti jsou Já (átman) přikládány omezující atributy (upádhi) jako je konatelství apod., které náleží mysli (manas), jako když (vidíme) odraz měsíce ve vodě a přikládáme (měsíci) chvění apod., (které ve skutečnosti) náleží vodě.
23. Když rozmysl (buddhi) pracuje, touha (rága), chtění (iččhá), radost (sukha), smutek (duhkha) atd. (vypadají) skutečně. Neexistují ale ve spánku (kdy buddhi není aktivní), tudíž náleží buddhi a nikoli Já (átman).
24. Jako je slunci (vlastní) světlo, vodě chlad, ohni teplo; tak i bytí (sat), vědomí (čit), blaženost (ánanda), věčnost (nitja) a neposkvrněnost (nirmala) jsou přirozeností (svabháva) Já (átman).
25. Když se kvůli nerozlišování (avivéka) část bytí-vědomí (sat-čit) náležejícího Já spojí s činností rozmyslu (buddhi), vznikne (představa) „já vím“.
26. Já (átman) se nemění; rozmyslu (buddhi) v žádném případě nenáleží poznání (bódha). Individuální já (džíva), když vše dostatečně poznalo (si myslí:) „Jsem poznávající, jsem vidoucí“ a tak je zmatené.
Komentář D. D.: V některých variantách originálu (např. Menon) je místo „jsem poznávající“ (džňátá) uvedeno „jsem konatel“ (kartrá).
27. (Nevědomý člověk) je obětí strachu, protože se považuje za individuální já (džíva), jako když si (plete) provaz s hadem. Jakmile pozná „Nejsem individuální já (džíva), ale nejvyšší Já (parátman)!“ bude beze strachu.
28. Jedině Já (átman) osvěcuje rozmysl (buddhi) apod. i orgány (vnímání a činnosti) jako lampa osvětluje (věci jako) džbán apod. (Ale) Já (átman) není osvětlováno žádnou z těchto neživých (věcí).
Komentář D. D.: Osvětlovat (avabhásajati od kořene bhás) se ve filosofických textech běžně používá i ve významu „způsobuje projevení“. Tedy to, že pracuje buddhi, orgány vnímání a činnosti apod., je díky átman. Všechny tyto nástroje jsou na átman závislé. Ale átman nic dalšího nepotřebuje a neexistuje nic, na čem by átman záviselo
29. Stejně jako lampa nepotřebuje (k osvětlení) sebe sama jinou lampu, tak Já (átman) je poznáno (bódha) samo sebou a nepotřebuje nějaký další (prostředek), protože jeho přirozeností je poznání (bódha).
30. Po odstranění všech omezujících atributů (upádhi) pomocí výroku „ani toto, ani tamto“ (néti néti) by měl (člověk) pomocí velkých výroků (mahávákja) poznat jednotu individuálního (džívátman) a absolutního Já (paramátman).
Komentář D. D.: Velké výroky neboli mahávákhji, jsou čtyřmi větami vybranými z Upanišad, které mají shrnovat esenci advaita védánty. Jsou to:
1. Vědomí je brahman (pradžňánam brahma, Aitaréjópanišad III.3)
2. Tento átman je brahman (ajam átmá brahma, Mándúkjópanišad I.2)
3. To jsi ty (tat tvam asi, Čhándógjópanišad VI.8.7)
4. Já jsem brahman (aham brahmásmi, Brhadáranjakópanišad I.4.10)
31. Viditelné předměty jako je tělo (šaríra) apod. pocházejí z nevědomosti a jsou pomíjivé jako bubliny. Kéž (hledající) pochopí, že je od nich odlišný (a pochopí) „Jsem čiré brahman“.
Komentář D. D.: Druhou větu je možné číst i takto: „Kéž (hledající) pochopí, že to (tj. brahman) je odlišné (od těla apod.) a ‚já jsem čiré brahman.‘“ Význam je stejný.
32. Jsem odlišný od těla, nemám žádné zrození, stáří, slábnutí, smrt atd. Jsem jiný než orgány vnímání a činnosti (indrija), a proto nemám spojení ani s předměty smyslů jako je zvuk (šabda) atd.
Komentář D. D.: „Zvuk atd.“ (šabdádi) odkazuje na tzv. tanmátry, kterých je pět a pojí se s pěti živly. Jsou to: zvuk (šabda), dotek (sparša), forma či podoba (rúpa), chuť (rasa), vůně (gandha). Spojení mezi tanmátrami, živly i orgány vnímání a činnosti je možno nalézt v: Ádi Šankaráčárja: Tattvabódha, komentáře Svámí Tédžómajánanda (př. M. Vinkler). Advaita.cz 2013, str. 95.
33. Nejsem myslí (manas), netýká se mě smutek (duhkha), touha (rága), odpor (dvéša), strach (bhaja) apod. Jak popisují šástry, (Já (átman)) není pránami ani myslí (manas), je neposkvrněné.
34. Jsem bez vlastností (nirguna), nečinný (niškrija), věčný (nitja), bez představ (nirkvikalpa), neznečištěný (niraňdžana), neměnný (nirákára), vždy osvobozený a neposkvrněný (nirmala).
35. Jako prostor pronikám vším vně i uvnitř, jsem nezničitelný (ačjuta), jsem vždy všude stejný, dokonalý, nepřipoutaný, neposkvrněný (nirmala), nehybný.
36. Jsem vskutku toto nejvyšší brahman, věčné (nitja), čisté (šuddha), osvobozené (vimukta), jediné, které je nepřerušenou blažeností (ánanda), nedvojné, skutečné (satja), které je vědomím (džňána), (a je) nekonečné.
37. Takto bez přerušení udržované přesvědčení (vásana) „Jsem vskutku brahman“, zničí matoucí představy (vikšépa) nevědomosti (avidja) jako lék zničí nemoc.
38. (Hledající) sedě na osamělém místě, nepřipoutaný (virága) s ovládnutými orgány vnímání a činnosti (indrija) by měl meditovat s rozmyslem (dhí, tj. buddhi) nezaměřeným na nic jiného (než) na jediné nekonečné Já (átman).
39. Moudrý (sudhí) by měl svým rozmyslem (dhí) rozpustit vše viditelné v Já (átman). Měl by meditovat na jediné Já (átman), které je vždy jako neposkvrněný prostor.
40. Ten, kdo poznal nejvyšší cíl, opustiv všechny podoby (rúpa), barvy (varna) apod., zůstává ve své vlastní přirozenosti (svarúpa), která je vědomím (čit), blažeností (ánanda) a která je úplná (paripúrna).
Komentář D. D.: Varna doslova znamená barva, ale je to také běžné označení pro čtyři hlavní vrstvy ortodoxní hinduistické společnosti: bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové (viz také poznámku k verši 13).
41. Rozdíl mezi poznávajícím, poznáváním a poznávaným neexistuje v nejvyšším Já (átman), protože jeho podstatou je vědomí (čit), blaženost (ánanda) a jedinost (éka) a září samo sebou.
42. Když se takto neustále tře dřevo Já meditací (dhjána), rozhoří se oheň poznání, který spálí všechen troud nevědomosti.
Komentář D. D.: Metafora použitá v tomto verši pracuje s rozděláváním ohně pomocí tření dřev. V češtině bohužel nemáme pro jednotlivé druhy dřeva použité při této činnosti speciální názvy. Arani je termín označující tvrdý kus dřeva, který se roztáčí mezi dlaněmi a špička je opřená o nějaké měkčí suché dřevo případně i s troudem (indhanam). Rotací vzniklé teplo nakonec zapálí troud.
43. Nejprve je úsvitem pochopení zničena velká temnota a tehdy se objeví slunce Já (átman).
Komentář D. D.: Aruna znamená úsvit nebo červánky. Je to fáze, která bezprostředně předchází východu samotného slunce.
44. Já (átman) je vždy dosaženo, i když kvůli nevědomosti (avidjá) (vypadá) jako nedosažené. Když je nevědomost zničena, vypadá to (jako bychom Já) získali, (ale ve skutečnosti) je to jako (najít) šperk, který již máme na krku.
45. Jako je omylem sloup (v dálce, považován za) člověka, tak je (omylem) individualita (džíva) (považována) za brahman. Jakmile je spatřena skutečná podstata individuálního já (džíva), tak (džíva) zmizí.
46. Poznání (džňána), jež se zrodí prožitkem naší skutečné přirozenosti (svarúpa), okamžitě zničí nevědomost (adžňána) (v podobě představ) „já a moje“, tak jako přestaneme bloudit (ve tmě, jakmile vyjde slunce).
Komentář D. D.: Přirovnání na konci je zde trochu nejasné. Doslova je zde „jako neschopnost rozpoznat správný směr apod.“ Překládám podle Menona, který doplňuje metaforu, což odpovídá předchozím veršům.
Další možnost je číst konec bez metafory takto: „zničí nevědomost (adžňána) (v podobě představ) „já a moje“, která je jako bloudění apod.“
47. Jógin, který dosáhl nejvyššího poznání (vidžňána), vidí zrakem poznání (džňána) celý svět ve svém Já (átman) a jedno Já (átman) ve všem.
48. Já (átman) je vskutku celým světem, (a) neexistuje nic jiného než Já (átman). Jako jsou džbány apod. (pouze) hlínou, (tak také moudrý) vidí vše jako své Já (átman).
49. Osvobozený za života (džívanmukta) je však ten učenec, který se zřekne předchozích omezujících atributů (upádhi) a (jejich) vlastností (guny). Ten dosáhl podstaty bytí-vědomí-blaženosti (sat-čit-ánanda) jako se červ (neustálou kontemplací stal) černou včelou (bhramara).
Komentář D. D.: Příklad s „černou včelou“ (bhramara) je v advaita-védántě běžný a většinou se proto ani neopakuje celý. I zde je v originále pouze „jako černá včela a červ“. Tento příklad vychází z představy, že určitý druh včely či vosy unáší do svého hnízda drobný hmyz. Ten se pak nemůže hýbat a je nucen neustále jen pozorovat danou včelu. Když je takto nucen se na ní dlouho soustředěn, sám se postupně promění také v takovou včelu. Je to samozřejmě mytologická představa (možná původně šlo o špatnou interpretaci vývoje včely od larvy po dospělého, ale to není pro pochopení této pasáže podstatné).
Čtu zde podle sebraných spisů. Menom začíná tento verš „džívanmuktistu“. Džívanmukti je označení stavu „osvobození za života“. Verš pak také dává smysl, ale je potřeba dodat do věty sloveso, např.: „Učenec (nacházející se ve stavu / toužící po) osvobození za života….“ Lépe to pak sedí se zájmenem tat. Preferoval jsem verzi, kde není třeba přidávat sloveso.
50. Když překročil oceán omylu (móha), a zabil démony touhy (rága), odporu (dvéša) apod., září jógin naplněný klidem, radující se v Já (átman).
51. Když zabil připoutanost k vnější radosti, která je pomíjivá, (spočívá jógin) spokojen v radosti Já (átman). Září stále uvnitř jako lampa položená v hrnci.
Komentář D. D.: Příklad s lampou v hrnci má více možných výkladů. Menom ho vykládá tak, že mudrce, který „spočívá ve vlastním Já” nelze z vnějšku poznat, protože „září uvnitř“. Můžeme vidět pouze vnější znaky, což je zmíněné zničení připoutanosti k vnějším potěšením, ale jeho skutečná podstata je z vnějšku neviditelná „jako lampa položená v hrnci“.
Svámí Nikhilánanda (1946, str. 208) vykládá toto přirovnání trochu odlišně: „V případě nevědomého člověka, osvětluje mysl skrze smyslové orgány vnější svět a jeho předměty. Ale džívanmukta stahuje smyslové orgány z vnějšího světa a obrací mysl dovnitř. Jeho mysl vidí světlo Ducha. Uvnitř něj září světlo Já.“
52. Dokonce, i když se mudrc nachází mezi omezujícími atributy (upádhi), jejich vlastnosti (dharma) se ho nedotýkají, jako by byl prostorem. (I když) ví vše, chová se jako prosťáček. Pohybuje se nepřipoutaný jako vítr.
53. Když jsou omezující atributy (upádhi) rozpuštěny, splyne mudrc s vše-prostupujícím (višnu) bez rozdílu, jako když se vlije voda do vody, prostor do prostoru nebo oheň do ohně.
Komentář D. D.: Višnu znamená doslova „vše-prostupující“, ale také je to jméno Boha. Autor mohl klidně zamýšlet oba významy současně.
54. Pokud je získáno, není už co jiného získat. Pokud se z něj radujeme, není jiné radosti. Pokud je poznáno, není vyšší poznání. Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
55. Pokud je viděno, není už nic jiného k vidění. Pokud budeme jím, nebudeme již znovu ničím jiným. Pokud je poznáno, není již nic dalšího, co by mělo být poznáno. Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
Komentář D. D.: První větu lze také číst: „Pokud je spatřeno, nic jiného už nestojí za pohled,“ nebo „není už nic jiného, co by mělo být spatřeno.“
56. Dokonalé (púrna) napříč, nahoře i uprostřed, bytí-vědomí-blaženost (sat-čit-ánanda), nedvojné, nekonečné, věčné (nitja), jediné (éka). Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
57. To, co bylo Upanišadami definováno negativním způsobem, neměnné, nekonečná blaženost, jediné. Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
Komentář D. D.: Negativní definice je narážka např. na slavné „néti néti“ neboli „ani toto, ani tamto“ (viz verš 30 a Brhadáranjakópanišad II.3.6).
58. Jelikož podstatou (brahman) je nekonečná blaženost (ánanda), Brahma a ostatní (bohové) jsouce závislí na zlomku této blaženosti prožívají ji v (odpovídajícím) poměru pouze omezeně.
Komentář D. D.: V sebraných spisech končí tento verš: ánandinó'khiláh, což by znamenalo, že Brahma a ostatní bohové jsou v daném poměru „úplně (akhila, doslova: bez přerušení) blaženými (ánandin)“. Čtu podle Menona: ánandinó laváh („omezeně blažení“), protože takto dává věta mnohem lepší smysl. Stejně čte větu ve svém překladu i Ramana Maháriši.
59. Všechny předměty jsou spojené s Tím, (všechny) činnosti jsou obsažené ve vědomí (čit), tudíž brahman je vše-prostupující, jako se máslo nachází všude v mléku.
60. Nemalé, nevelké, nekrátké, nedlouhé, nezrozené, neměnné, bez podoby, bez vlastností, bez barvy, bez označení. Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
61. To, jehož světlem je osvětlováno slunce apod., avšak (samo) není ničím osvětlováno. To, díky čemu je vše viditelné. Takto by mělo být o brahman rozvažováno.
Komentář D. D.: Tato metafora znamená, že díky „světlu brahman“ je vše vidět, tak jako díky slunci můžeme vidět tento svět. Ale to, že můžeme vidět slunce i celý tento svět, je díky brahman. V sanskrtu znamená bháti a bhásaté (od kořene bhá resp. bhás) „zářit, svítit“ a zároveň „stát se viditelným, jevit se“.
62. Samo proniká vně i uvnitř, osvětluje celý svět, brahman září jako kovová koule rozžhavená v ohni.
63. Svět je odlišný od brahman. Neexistuje nic jiného než brahman. Jestliže se zdá (že existuje) něco odlišného od brahman, je to iluze (mithja) jako fata morgána (v poušti).
64. Cokoli je viděno nebo slyšeno, není nic jiného než brahman. Díky poznání (džňána) skutečnosti (tattva) (poznáme) brahman (jako) nedvojné bytí-vědomí-blaženost (sat-čit-ánanda).
65. Ten, kdo hledí okem poznání (džňána), vidí vše-prostupující Já (átman), které je bytí-vědomí-blaženost (sat-čit-ánanda). Ten, kdo má oko nevědomosti (adžňána), neuvidí (ani) zářící slunce, jako by byl slepý.
66. Když se individuální já (džíva) rozžhaví v ohni poznání zapáleném pomocí naslouchání (šravana) apod., očistí se od všech vad a zazáří jako zlato.
Komentář D. D.: „Naslouchání apod.“ odkazuje na tři základní praxe védánty: šravana (slyšení), manana (rozmýšlení), nididhjásana (uvědomění, neustálá meditace).
67. Já (átman) je sluncem poznání (bódha), které vychází v prostoru srdce, je ničitelem temnoty, vše-prostupujícím, vše-udržujícím, září a osvěcuje vše ostatní.
Komentář D. D.: „...osvěcuje vše ostatní“ je opět ve smyslu „vše ostatní se jeví“, resp. „vše ostatní můžeme vidět“.
68. Neomezené směrem, místem, časem apod., vším prostupující, ničitel chladu apod., věčná radost, neposkvrněné (vášněmi). Ten, kdo podnikne pouť (tírtha) ke svému Já, oprostí se od činů a stane se vševědoucím, vším prostupujícím a nesmrtelným.
Komentář D. D.: Tírtha znamená jednak pouť nebo poutní místo, ale doslova je to místo pro (rituální) koupel – často umělá nádrž nebo i upravené místo u posvátné řeky či pramene. Proto by se druhá půlka trochu volněji dala číst i „ten, kdo vykoná koupel ve svém Já...“.
„...Oprostí se od činů“ (viniškrijah) je možné chápat také jako „oprostí se od karmy“, protože ta je následkem činů (a v sanskrtu jsou to stejné slovo: krija, resp. karma). Další možnost překladu je „oprostí se od rituálů“. Ovšem v tomto kontextu v souladu s překladem Ramany Maharšiho předpokládám, že autor zamýšlel širší význam slova krija jako činu obecně a nikoli pouze rituálu.
